Advokátka Věra

Neurazí, neuškodí. Z hlediska historie československého filmu zajímavost v podobě jediné hlavní role Trudy Grosslichtové. Za sebe ovšem dodávám, že trochu tápu, v čem spočívala její sláva. Ostatně, díky válce se jí nakonec nepodařilo prorazit mezi největší hvězdy. Víc mě tu bavil Pištěk se Šlemrovou, i když ti hráli natolik zavedené role, že pro ně to musela být skoro nuda.

Jsou i horší filmy. Pro mne je děsivá noční můra baba s vlasy nakrátko v mužských hadrách, tedy přesně to, co se zde vyskytuje v hlavní roli. Takže je tedy jasné, že moje hodnocení nebude sahat až do oblak. Zde umístěné některé popisky k filmu jsou nějak dost mimo. Tygr nikoho do hospody nezve, tím méně Věru, jen jí nechává dopis a ona jej v té hospodě vyhledá. A pak, ona sice nápadníky zesměšní, ale na hostině na začátku filmu a ne na jeho konci. Zas byl někdo ožralý jako to zvíře, pane vachmajstr. A píše blbiny, jen aby dostal zaplaceno, ale na film se moc nedíval.

Taková na českých film třicátých let minulého století, průměrná věc, přhekvapivě pod réžií Mace Friče. Pokud jde o herecké obsazení, pak bylo jednoznačně prvnotřídní, alwe slaboučký příběh zlomil vaz nejednomu autorovi. Václav Trégl si zahrál vlastní ligu, takový předobraz Luďka Soboty.

české filmové komedii advokátka věra chybí rytmus, který by dal dílu větší spád, díky čemuž je snímek jen slepencem sice někdy skvěle vypointovaných scén, ale v jiných se opírajících o až příliš přízemní fórky. Zatímco pištěk je v roli otce donáta advokátky věry naprosto vynikající, nepostrádající patřičný nadhled a lehce uvěřitelný ironický odstup balancující na hraně komiky s parodií, šlemrová si v postavě matky donátové drží jen šaržovitou linii svých podobných rolí předcházejících. frič s advokátkou věrou vsadil na tehdy oblíbenou komickou povídku, což se mu ve výsledku sice víceméně povedlo, ale v konečném hodnocení neudržel gradaci dějového vývoje, takže se se svým dílem dostal jen mezi nejlepší snímky střední třídy kinematografických dějin.