Hostile

Postapokalyptický horor je celovečerní prvotinou režiséra Mathieu Turiho. Ten se zjevně nebál riskovat, neboť se rozhodl pro odvážný žánrový experiment. A protože do kin i na streamovací platformy přinesl něco neokoukaného, divácké ohlasy byly, jak už to u podobných pokusů bývá, silně rozporuplné. Turi vystavěl příběh na dvou kontrastních dějových liniích, což byl v době uvedení snímku velmi populární narativní trend. První linka nabízí nekompromisní, špinavé postapo, zatímco ta druhá funguje jako retrospektivní melodrama z doby před globální katastrofou. A právě tento kontrast vyvolává nejvášnivější debaty. Jde drsný survival a romantická linka vůbec k sobě? Pokud jde o šokující pointu v samotném závěru, odpověď zní jednoznačně: Ano! Scénář sice není vystavěn nijak složitě, ale díky chytře zvolené struktuře dokáže spolehlivě zaujmout jak mužské, tak ženské publikum. Hororová atmosféra a napětí zde nestojí na laciných lekačkách, ale na budování intenzivního až klaustrofobického pocitu bezmoci. Což je fascinující paradox, uvážíme-li, že se hrdinka pohybuje v jinak zcela otevřené, pusté krajině. Turi neponechal nic náhodě a vykreslil svět přesně tak, jak by po kolapsu civilizace mohl vypadat. Nejde o převratnou originalitu, ale precizní režisérské řemeslo zde dokázal vytěžit z minima naprosté maximum. Námět romantické linky v retrospektivě zase pro změnu jako by vypadl ze slavného snímku „Pretty Woman“ (1990). Bohatý, pohledný francouzský galerista Jack versus drogově závislá Juliette. Na první pohled to samozřejmě působí jako naivní červená knihovna plná scenáristických klišé a místy nepřirozených dialogů. Jenomže právě v této zdánlivé banalitě se ukrývá klíč k finální pointě. Je to absurdní, patetické a příliš okatě to útočí na první signální našich emocí? Svým způsobem ano. Ve výsledku jde však o nesmírně dojemné a hlavně originální završení celého filmu. Snímek jako celek je sice koktejlem motivů, které jsme už v různých obměnách viděli jinde, ale na to, že se operovalo s velmi skromným rozpočtem, což vizuálně vůbec není poznat, Mathieu Turi jasně dokázal, že filmové řemeslo ovládá na jedničku.