Návštěva z vesmíru

Jack Arnold je zde ještě nováčkem na poli sci-fi a hororu. Ale jeho první pokus (Je třeba brát v potaz rok výroby filmu) o tuto tématiku není zase tak špatný. Občas to tu zavání hluchotou, ale v podstatě i ta se týká příběhu, takže to není až tak nudné. A když už vůbec nic, je to krásně naivní.     

V záplavě žánrově spřízněných děl působí tento snímek z dnešního pohledu jako fascinující historický milník. Proč? Vděčí za to především své literární předloze, a to povídce vizionáře Raye Bradburyho. Snímek navíc do kin vtrhl na vrcholu tehdejší populární vlny 3D anaglyfových béčkových hororů a sci-fi, což mu zajistilo punc dobové atrakce. Pokud však odložíme retro brýle, samotný příběh o tajemných návštěvnících z vesmíru nikoho do sedačky nepřiková. Mimozemšťané zde nejsou agresivními predátory. Naopak mají panický strach z lidské xenofobie a agresivity. Z řemeslného hlediska film bohužel sklouzává do lehkého průměru a naprosto postrádá moderní dynamiku, napětí či dechberoucí akční scény. Co mu však chybí na efektech, to dohání atmosférou. Dějová zápletka je sice přímočará, ale plíživý pocit paranoie dokázali tvůrci vykreslit mistrovsky. Ve výsledku tak před sebou máme chytré psychologické dílo, které funguje jako dokonalé popkulturní zrcadlo USA v éře mccarthismu a vrcholící studené války.