Sova

Příběh Oldřicha Daňka na mě jako komedie v žádném případě nepůsobí. Nevyvolal ve mně ani náznak úsměvu. Co se stalo a proč vlastně padla inkriminovaná facka se divák dozví po uplynutí dvou třetin děje. Celý příběh je natahovaný, ukecaný, stačil by rozsah průměrné bakalářské povídky. V době natočení se nosily podobné příspěvky k sociálnímu soužití spoluobčanů, ale dne už podobný příspěvek těžko někoho pobaví. Jen možná jako vzpomínka na herce, na mladou Hanu Maciuchovou a na Josefa Větrovce, který mi ovšem do role rázného kesonáře Vrabce nesedí.

Josef Větrovec (Vrabec) dá facana dědkovi Vladimíru Hlavatému (Sova) a poté se dostaví na regresní oddělení, kde musí zaplatit 150 korun za lékařské prohlídky, které dědek musel po facce od něj absolvovat. Tam se snaží dvě úřednice (Věra Bublíková a Hana Maciuchová) přesvědčit, že nic jiného nemohl udělat a ta facka byla defacto nejlepší pro oba. Ani se mě nechce věřit, že autorem scénáře je mistr historických inscenací Oldřich Daněk. Zřejmě se musel něčím režimu vykoupit a tak napsal tuhle podprůměrnou povídku.