Údolí včel

Doslova mistrovské dílo režiséra Františka Vláčila s Petrem Čepkem a Janem Kačerem v hlavních rolích. Touha po lásce a obyčejném lidském štěstí kontra náboženský fanatismus - co asi zvítězí v drsném světě 13. století? Historický film Údolí včel je temný příběh z temných časů,do kterého se ponoříte jako do proudu řeky a který vám nedá vydechnout!

Dle mého názoru nejlepší film celé historii české kinematografie. Silný, i když dějově jednoduchý, příběh o přátelství a konfliktu fanatického zastánce řádových regulí s člověkem toužícím po obyčejném životě. Konflikt dvou zcela rozdílných pohledů na život a samotný smysl lidské existence. Završený nevyhnutelností osudu. Vynikající herecké výkony dvou hlavních představitelů (především J. Kačer) , černobílý obraz a hudba dokonale umocňující středověkou atmosféru. Film jenž dělá čest slovnímu spojení „temný středověk“. Nebál bych se toho, postavit Vláčila, co se týče historických témat, na stejný stupínek společně s Bergmanem a Tarkovským, možná že i o něco výše. Ještě bych uvedl na pravou míru výtky, vyskytující se v jednom z komentářů. Amthauer se pozastavuje nad přesnou shodou filmu a knihy a obviňuje filmaře z nedostatku invence. Marně čeká, kdy přestane číst knihu a začne sledovat film. Za nedostatek invence považuje i motiv bzučení nepřítomných včel, protože je použit striktně na stejných místech jako v knize, atd. Celý film pak považuje za nic víc, než za pouhou ilustraci bez tvůrčího zápalu. Armin von Heide by na to řekl: „Bůh Ti odpustí, protože nevíš, co říkáš.“ Já bych k tomu dodal, že je to přesně naopak. Film z roku 1967 není adaptací románu. Román byl napsán na základě filmového scénáře a vydán někdy v druhé polovině sedmdesátých let. Takže je zřejmé, že shoda jednotlivých scén je zcela opodstatněná. Film se striktně nedrží románu, ale román se striktně drží filmu (jeho scénáře).

Krásný historický film velmistra Františka Vláčila. Kdo hledá akci a povrchní vzruchy asi by měl tyhle filmy vynechat. Pan Vláčil uměl jako nikdo jiný u nás vystavět film na atmosféře a vnitřních prožitcích. Psychologie vnitřní rozervanosti jedince je naprosto elektrizující a kamera Františka Uldricha je prostě neopakovatelná. A když připočítáte výborné výkony většiny herců dostanete film, kterému k dokonalosti chybí jen chloupeček. Ale jak jsem předeslal - tohle určitě nejsou filmy pro každého (jak je vidět i z hodnocení některých uživatelů).

Tak ne. Prostě mi to nejde. Ne a ne pana Vláčila pobrat. Pro mne děsně zdlouhavé, statické, bez šťávy. Z celého díla čiší nuda, a je to celé takové monotónní. Dobrá, místy však zbytečně dlouhá kamera, ale to je tak asi vše. Občas i ucházející hudba, než začne lézt krkem.