U nás v Kocourkově

Je to tak, třeba je to k nevíře, že z biskupa putna dělá uhlíře. Je to tak, třeba je to k nevíře, že mnicha dělá kutna, krunýř rytíře. Je to pravda odvěká, šaty dělaj člověka, kdo je nemá, ať od lidí pranic nečeká. Dokavad jsme nahatý od hlavy až do paty, nikdo neví, kdo je chudý a kdo je bohatý. Podle kabátu se svět měří, lháři ve fraku každý věří, protože je to pravda odvěká, šaty dělaj člověka, kdo čeká v hadrech na štěstí, ten se načeká.

Študie dnes nic nenesou, dnes je to jedno: dvě měšťanky nebo fakulta - hlavní je mít velkou hubu, široký lokte a umět se ohánět.

Uvítací řeč: "Vítej nám, ó hrdino z dálky, prodělal jsi šarvátky a války..." "... horké párky!" (ozve se prodavač)

"Z toho nic nebude, paní Nykysová. Já jsem... zvadlej květ, ulomená haluz; kdepak svatba. Funus -- to je můj životní cíl!" [holič Ešpandr k paní Nykysové, sedě pospolu v zahradní houpací lavici]