U konce s dechem

Naprosto souhlasím se svou oblíbenou Mlapiskou, protože ta když už něco sdělí, tak to sedí. Remaky z francouzských filmů americkými filmaři jsou obecně hrozný, snesu to u některých komedií. Ale kultovní režisér Jean-Luc Godard, to už je moc. Jeho syrové drama o mladém zločinci, nová vlna francouzského filmu, to nelze znovu napodobit. Je to velká odvaha od režiséra Jima McBrideho, i když další jeho filmy nejsou tak špatné.

Tenhle remake slavného francouzského filmu s Jean-Paulem Belmondem se snad může opravdu líbit jenom tomu, kdo neviděl originál. Herecky to sice není úplně špatné, ale dá se to snadno zhodnotit jedinou větou. Jim McBride bohužel není ani Jean-Luc Goddard ani Francois Truffaut. Víc k tomu není co dodávat.

Richard Gere, který chcačky nechcačky, má škatulku uhlazeného gentlemana a elegána, si zde hraje na protivného frajírka, který se údajně zamiloval do studentky architektury, hodné a poslušné dívky. Přičemž se zde snaží, aby jeho postava: machírek, který čte komixy, zloděj aut a vcelku zkažený výplod americké mládeže, byla divákovi ve své podstatě sympatická, snaží se jí vtisknout i jakýsi kladný charakter. Tato snaha je trochu trapná a naprosto se míjí s účinkem. Ve filmu jsem postřehla i silnou typicky americkou touhu po svobodě, nezávislosti a nevázanosti, která mě však zanechává naprosto chladnou. Nejlépe ji symbolizuje ona dívka Monika. Poslušná a uťáplá studentka, která neváhá všechno zahodit a odjet s hlavním "hrdinou" do Mexika. Pak jakoby film už nevěděl, co se sebou. Závěr pitomost snímku jenom završil. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale tento naivní paskvil mě vůbec neohromil.

Slabý odvar na téma, které zpracoval v roce 1959 mistr filmu Jean-Luc Godard a nevím jestli to byla od režiséra McBride odvaha nebo spíš drzost.Každopádně tato verze stejného námětu působí jako přehlídka nahoty nafoukaného frajírka v podání Richarda Gere a naivní Valérie Kaprisky.