Věčná tvář

Od chvíle, kdy sejmul svému otci posmrtnou masku, přestal vyřezávat sochy ze dřeva. Vnitřní hlas sochaři říkal, že musí odjet. Opouští svou bavorskou vesnici a rodinu, která náleží k neurčité minulosti, a vydává se do Prahy. Na své cestě má vize: pulci se kroutí v kaluži, červ se svíjí v agónii, orel v letu útočí na labuť a kolem defiluje snový průvod masek. Po příjezdu do Prahy potkává nemocnou tanečnici – očekávala ho tady. Uneseni vzájemnou tichou náklonností se projíždějí kočárem pražskými ulicemi dekadentního fin de siècle. Ale i k tanečnici se blíží smrt. Zesláblá zastavuje u kamarádova fotografického studia. Její průvodce zůstává s ní, ale zdá se být neviditelný, ani nahá modelka ani dotyčný fotograf ho nevidí. Zde tanečnice umírá a sochař poznává své skutečné poslání. Kino Světozor