Třetí muž

Carol Reed natočil film v originálním prostředí - v obsazené a rozdělené Vídni. Oblíbený hudební motiv skladatele Antona Karase "Harry Line", hraný na citeru, dokonale dotváří chmurnou atmosféru obrazu. Navíc Orson Welles ztělesňuje zlo s krutou přesvědčivostí.

Nejlepší snímek všech dob? Když se to tvrdí, tak zřejmě ano, neboť v rámci Noir a skvěle propracovaného jednoduchého příběhu se jedná skutečně o filmovou pecku. Onen námět byl později v nejrůznějších formách použit ještě několikrát. Jako například „Get Carter“ (1971). Reálné prostředí poválečné Vídně už jen dokonalo své. Diváckou zajímavostí je, že po každém dalším shlédnutí si lze všimnout momentů, které předtím pozornosti unikly. Určitá postava v jiném světle, nuance ve scéně, linie dialogu. Pokaždé vyznívají jinak. Mistrovská kamera využívá každičkého detailu zdůrazňující nepříjemnou schopnost světla a stínu v nejrůznějších úhlech kamery, aby se dosáhlo pocitu, že i ten nejnevinnější člověk vypadá zlověstně a nebezpečně. Jednoduše řečeno se jedná o vizuální podobu přesvědčení, že se nikde a nikdy nedá věřit nikomu. K tomuto přesvědčení navíc dopomáhá německý jazyk místních lidí, u kterých pro diváky úmyslně nejsou titulky. Hlavní postava příběhu Holly Martins němčině nerozumí, a tak je odkázán, stejně jako diváci, na překlad někoho, kdo umí anglicky. Diváci se tak lépe dokážou vcítit do jeho pozice, kdy je vlivem jazykové bariéry daleko těžší se něčeho dopátrat. Vlivem toho je třeba hodně silná scéna s malým chlapcem na ulici po setmění, který na Martinse pokřikuje právě něco v němčině v době, kdy je z domu odnášen zavražděný domovník, se kterým se měl Martins setkat. Ani Martins, ani diváci mu nerozumí, ale netrvá dlouho a pochopí. Chování chlapce v Noir obrazotvornosti vyznívá až ďábelsky. A takových scén, kdy se ponechává scéna na fantazii diváků, je více. Skutečně se jedná o výborný snímek a to nejen svým zpracováním. Pro fanoušky Noir filmů naprostá povinnost.

Film ukazuje ztrátu iluzí o vlastním příteli. Ačkoli vypadá trochu jako vymyšlená historka, vyniká především kafkovskou atmosférou těsně poválečné Vídně.

Jeden z mála čistě noir filmů, který jsem viděl a překvapivě se výborně bavil. Film pracuje s jednoduchou zápletkou, kdy muž hledá v cizím městě svého přítele, který podle všech zemřel při nehodě, avšak pravda je úplně jinde. Film vyniká výbornou atmosférou, kterou podporuje bezchybná kamera snímající temné kouty Vídně ve vší kráse a samozřejmě nemohu opomenout znamenité herce. A Wellesův nástup opravdu nemá chybu.