Valčík z Oněgina

"Valčík z Oněgina" se řadí do skupiny životopisných filmů, které se v dané době a zvlášť v Německu těšily oblibě obecenstva. Tento film poněkud převyšoval předešlé nejen uměleckou úrovní a jemným, ale i taktním zásahem do tajemství života největšího ruského skladatele Petra Iljiče Čajkovského. Mistr, který se jen těžce probíjel k uznání doma, než dosáhl světové slávy, byl finančně podporován a existenčně zajišťován svou ctitelkou, kterou ve skutečnosti neznal a nikdy až do své tragické smrti nepoznal. Tvůrcové dějového pásma tohoto filmu, jenž se rozvíjí v inteligentní režii Carla Froelicha, vytvořili z tohoto poměru román lásky. Není to však banální milostná historie, nýbrž opravdové drama života dvou lidí, blízkých si vzájemným pochopením a rozloučených nepřeklenutelným zákonem, který předepsal osud, aby z tragického otřesu podnítil umělcův růst a dal sílu milující ženě, aby unesla své osobní utrpení. Hraje ji Zarah Leandrová. Tato sympatická Švédka od svého objevení, prošla rychlým vzestupným vývojem až k této úloze, kde nejen má příležitost uplatnit svůj vzácný alt, ale vyjádřit se také dramaticky v pojetí svého trpícího ženství, které se nemůže vzepnout k protestu, pokud nechce zradit i milovaného muže. Zarah Leandrová zde zpívá dvě Čajkovského písně a jeden "vzdorný" šanson. Hans Stüwe byl pro úlohu předurčen tím, že byl sám dříve operním pěvcem a koncertním pianistou, takže podání jeho úlohy působí bezprostředním a pravdivým dojmem. Čtyřúhelník doplňuje Marika Rökková, která jako kabaretní tanečnice je do mistra zamilovaná a dopomohla mu k prvnímu úspěchu jeho valčíku, a Aribert Wäscher jako Kátin manžel, chladností až tvrdou a krutou přemáhající své city k choti, která se mu odcizila. Leo Slezak vytvořil zde sympatickou postavu učitele a přítele obou milenců. Režisér Carl Froelich s krajní svědomitostí i v podrobnostech choval ráz doby. Děj filmu, dramaticky vzrušující, je podložený motivy ze skladeb Čajkovského, hlavně ze VI. symfonie H-moll a vrcholí v tragickém finále za zvuků "Patetické", kterou hrál orchestr berlínské státní opery.