Přeskočit na obsah
Hlavní náhledový obrázek

Film

Země a krev

Další název: La terre et le sang

  • Žánr: akční, thriller

  • Země/rok: Belgie, Francie/2020

  • Délka: 80 minut

Hodnocení

Pozor, některá hodnocení mohou obsahovat spoilery a dle pravidel komunity jsou označena "!!".

Avatar

martin.stusak.9

(30474 )
0

uživatel hodnotil: 9/10

Režisér Julien Leclercq, mající za sebou docela zajímavé filmové kousky, se tentokrát se svým temným thrillerem rozhodl zajít do neznámých vod a nedá se říct, že neúspěšně. Pro fanoušky tohoto žánru je to však docela šok a ne každý to dokáže strávit. Scénář je neoriginální, tudíž velice známý, jen neobvykle zpracovaný. Akční popcornová zábava se tentokrát nekoná. Po dějové stránce tu máme nějakého Saïda žijícího na vzdálené pile se svou hluchoněmou dcerou Sarah. Jednoho krásného dne zjistí, že jeden jeho mladý zaměstnanec, právě na jeho pile, schovával ukradený kokain. A samozřejmě netrvá dlouho a objevuje se majitel s jasným požadavkem. Obléhání pily je poté tímto započato. A to je vše. Nic víc, nic míň. Dalo by se i říci, že by mohl být takovýto námět převzatý z leckterého westernu. A možná právě v tom je i onen neobvyklý zádrhel, neboť atmosférou se tento snímek hodně podobá spaghetti westernu. Po celou stopáž má tak nepříjemně pomalé tempo, až z toho vyznívá dojem, že se režisér snad snažil zabřednout do artových vod. Dějový vývoj se tedy vyvíjí pomalu, avšak skutečně v napnuté temné atmosféře. Pomalé záběry, čekání na akci a následná brutalita v celé své ryzosti. Ano, k onomu nevyhnutelnému tedy chvíli trvá, ale stojí to za to. Co filmový záběr, to obrazový skvost. Výprava mrazivá, a to by ani jeden neřekl, že se jedná o nízkorozpočtový snímek. Pomalu se vlnící mlha v horách předznamenává tajemno a strach z neodvratitelných věcí. Desaturovaná atmosféra silného deště plná šedých a nahnědlých břidlicových odstínů vyznívá strašlivě fádně a vyvolává nepříjemný pocit. Protáhlá expozice má hlavně význam ve vývoji nečekaného. Diváka to drží v napětí, co se bude následně dít. Náhlý prudký závěr potom přijde tak nečekaně, že mnohý divák, kterému se podařilo se plně dostat do hloubky celého konceptu, takřka nemá šanci ani chytit dech. Nejedná se tedy o nějaký velký film plného rozjařeného očekávání. Je to film skromný, ale v té vyšší velikosti. Zajišťuje konstantní podívanou udržující si diváka na maximum po celou dobu stopáže, která nemá ani hodinu a půl. Venkovský divoký západ s bojem o přežití v obléhacím filmu, jaký tady ještě nebyl.