Lesní duch

Klasika hororu a musím se připojit ke všem vyznavačům tohoto žánru, a pochválit. Setkání Ashe Willimase s tajemnou knihou smrti Nytura Demontan v podání Bruce Campbella a následně s jeho motorovou pilou místo užíznuté ruky, horová fantazie.

Nemohl jsem tomuto snímku dát vysoké hodnocení. A to i navzdory tomu, že je legendou mezi českými diváky (majiteli VHS přehrávačů v dobách před r. 1989). Je to horor, který mne ve své době doopravdy vyděsil. Nízkorozpočtový snímek má v sobě um v podobě vytvořených zvláštních efektů. Herecké výkony i logika příběhu jsou však bídné. A to je ten důvod, proč nemohu této legendě dát vysoké hodnocení, jako jiní zdejší kolegové. Dnes také film vnímám jako zábavu. Vlastně je to něco tak úžasně blbého, že to inspirovalo mnohé další filmaře.

Jako dlouholetý fanoušek hororu jsem si tenhle kultovní snímek nemohla nechat ujít, i když jsem ho viděla po x letech, to samozřejmě nemění nic na tom, že tenhle snímek se zapsal do historie hororu. Musím říct, že začátek byl rozhodně zdařilý a byla jsem napnutá jak struna a s příchodem démonů, které jsme mohli pouze slyšet, to bylo mnohem zajímavější. Dále tu máme posedlou partu mladých lidí, to odpadávaní končetin se zdařilo, i když s moderní technikou kterou nabízí dnešní filmový průmysl by to rozhodně bylo lepší, ale řekla bych, že na tu dobu to nebylo vůbec špatné. Takže se s radostí pustím do druhého pokračování a budu doufat, že si povede stejně dobře.

'Lesní duch' sice patří mezi hororové kultovní záležitosti, ale dnes už svojí myšlenkou a danou šablonou novou generaci diváků nijak nenadchne. Pět přátel přijede autem do určité chaty někde v hloubi lesa se vydovádět, kde se nepřekvapujícíc začnou dít věci vskutku nevídané. Stačí? Jediným rozdílem oproti současné žánrovce je, že na  mlaďaďáky nezaútočí žádní zombie, kanibalové či jiné zdegenerované kreatury. Název snímku už napovídá o co jde, takže už v tomto je na samém začátku jasno. Výprava je viditelně nízkorozpočtová, avšak režisér Sam Raimi vše nahradil psychologickou kamerou, která veškerému dění dává právě tu správnou atmosféru. A právě psychedeličnost a herecký um dostalo Bruce Campbella v rámci nezávislých filmů do diváckého povědomí. Je předveden takřka virtuózní útok na divákovi smysly právě vlivem šílených zorných úhlů kamery zabírající naprosto cokoliv. A co je nejhlavnější, vždy to má svůj smysl. Film se tak stal v mnohých scénách naprosto šíleným, což mnohde nenechalo v klidu cenzory. Celý koncept je akceptován dosti vážně, což ve své době uvedení filmu byl hodně tvrdý oříšek. V rámci edice zlaté éry hororových klasik již má své zasloužené místo a pro fanoušky hororů je to naprostá povinnost něco takového nevynechat.