Apache Rifles

Končila éra obrazu tradičního obrazu nepřítele, kterým byl ,,Apač" a musel být nahrazen jinou figurou, která by ho nahradila..na řadě se ocitly Komančové a Mexičané.. K doplnění příběhů, natáčených tehdy americkou kinematografií patřila i proměna hlavního protivníka v osobě Vittoria v hodného indiána i když masakr Apačů se doopravdy odehrál..Konec filmu probíhá v rámci - co jsme si udělali, tak jsme si udělali..promin mi a já zde zůstávám s tvojí ženou, ale tobě to na té bryčce sluší...vypadáš jako arizonský chovatel doytka...

Když se dnes podíváme na tento pozapomenutý snímek, okamžitě na nás dýchne až familiární nostalgie. Svou estetickou koncepcí totiž neskutečně připomíná kultovní západoněmecké „Mayovky“, které v téže době masivně válcovaly evropská kina. Pokud však zabrousíme do čistě americké produkce, zjistíme, že námět nápadně odkazuje na jiný titul. Pikantní shodou okolností jde o dobrodružné drama „Battles of Chief Pontiac“ (1952), což je film, kde zářil právě Lex Barker, hvězda zmíněných „Mayovek“. Ve srovnání s tehdejší vlnou drsných, krví nasáklých „rodokapsových“ příběhů, jež dříve spolehlivě plnily kinosály, sice tento kousek působí poněkud průměrným dojmem, ale v rukávu schovává jiné trumfy. Scénář se sympaticky pokouší o humánnější a méně černobílý pohled na krvavý konflikt mezi americkou armádou a domorodými obyvateli. Zapomeňme tedy na stereotypní krvelačné rudochy. Hlavními „padouchy“ jsou zde chamtiví bílí zlatokopové, bezpáteřní intrikáni a zkorumpovaní vládní úředníci. Právě tento silný etický rozměr nakonec filmu vynesl doporučení jakožto vhodného a poučného snímku pro mládež a rodiny. Paralela s morálním apelem „Mayovek“ je zkrátka víc než zřejmá. Režisér William Witney, ostřílený veterán nízkorozpočtových westernů a tehdejších televizních seriálů, dokázal s akčními scénami a přestřelkami hotové zázraky. Náročnější fajnšmekři sice mohou namítat, že vizuál občas sklouzává k lacinější televizní strohosti, ale Witney dělal, co mohl. Kvůli přiškrcenému rozpočtu musel dokonce sáhnout po takzvaném stock footage, což znamená po starších filmových pásech z archivů studia 20th Century Fox. Znalci žánru tak v masových scénách mohou dešifrovat recyklované záběry z velkofilmu „The Indian Fighter“ (1955). Výsledkem je přímočará, dějově nenáročná jízda, která díky svižnému tempu uteče jako voda. Jde o standardní, a dá se říci, že z mála peněz vcelku o řemeslně slušně zvládnutý western, navíc s poctivým morálním poselstvím. Ano, přesně v tom duchu, jaký jsme milovali u oblíbených „Mayovek“.