Tarzan

Tarzan, syn divočiny" byl dobrodružný film, který v divácích obnovil vzpomínky na slavné doby němého filmu, kdy kvetly napínavé dobrodružné příběhy a detektivní seriály.. Tentokrát nové, již zvukové zpracování románu o Tarzanovi, přeloženému samozřejmě, že i do češtiny, využilo desetiletých zkušeností z pokroků techniky a režie i ze zálib obecenstva v cestopisných exotických filmech. Děj byl ke svému užitku dost obměněn a navíc velmi rozhojněn napínavými scénami, kde lovci i Tarzan v nebezpečných bojích se zvířaty afrických řek, obrovskými hrochy a strašlivými krokodýli a s drvaci pralesa zápasí o život. Napětí vyvrcholuje, když lovci s Janou se octnou v zajetí trpaslíků, odsouzeni k hrozné smrti v zápase s obrovskou gorilou a jsou vysvobozeni Tarzanem a stádem jeho slonů. V popředí zájmu stál tehdy samozřejmě olympijský plavecký rekordman Johny Weissmüller jako Tarzan se svým sportovně vypěstovaným tělem a akrobatickou obratností. Po dvakrát se objeví ve vodě, kdy divák mohl se zatajeným dechem sledovat jeho nedostižné krauly nebo radši crawly? Přes to, co je ve filmu dovedným trikem, zaujme film svým prudkým spádem děje, přírodními sceneriemi pralesa a zdařilou reprodukcí prostoty a citové bezprostřednosti přírodního člověka, zpřáteleného s přírodou a s jejími dobrými tvory, kteří neohrožují jeho život - tedy tím vším, co znamená změnu od bežného prostředí společenských filmových příběhů. A tak budiž věčné všechny ty robinsonády, které si udržují i ve věku techniky jisté kouzlo vzpomínkami na romantiku první chlapecké četby.