Takoví normální zabijáci

Jedná se o dost bláznivou road movie. pokud máte náladu na odvaz, na trochu toho drogového opojení a pár mrtvol, tak je ta nejlepší příležitost k puštění tohoto filmu.

Jeden z nejkontroverznějších snímků, které jsem kdy viděla- inteligentní zabiják Mickey (kdo jiný než W. Harrelson) se svou šílenou, ale osudovou láskou Mallory (sexy tanečnice J. Lewis) jen tak z rozmaru povraždí během své "svatební cesty" desítky nevinných lidí, kteří byli ve špatnou dobu na špatném místě. V patách jim je poněkud svérázný a úchylný policista, který je za mříže opravdu dostane- a tady by mohl film spravedlivým potrestáním skončit, jenže když se domluví samolibý ředitel basy (úúúžasný T.L. Jones) s psychopatickým magorem od novin na skvělé a jedinečné reportáži o sériových vrazích, skončí to pochopitelně... no, katastrofou! Akční i lehce komediální, jednoznačně nezařaditelné drama, obtížně hodnotitelné.

Tenhle film považuji za nejhorší Stoneův film. Nevydržel jsem to sledovat až do konce. Kombinace šílené práce kamery, střihu, násilí a amerických vulgarit nebyla dobrým koktejlem pro mne. Od jeho natočení uplynulo už dvacet let a měl jsem možnost je sledovat až teď. Asi jsem nějak zestárlnul. :-)

Námět tohoto neobvykle brutálního snímku? Dvě oběti traumatizovaného dětství se stávají psychopatickými sériovými vrahy a milovníky veřejnosti vlivem nezodpovědné prezentace masmédií. A tím je řečeno vše. Děj se týká Mickeyho a Mallory jedoucích napříč Amerikou zanechávajíc za sebou mrtvé. Jsou vnitřně tak zmatení, že nedokáží určit, zda žijí ve videohře, v televizním sitcomu či v animovaném hororovém komiksu. Vše se jim prolíná a vše vypadá jako skutečné. Řídí rozeznatelné auto, mají nekonečnou zásobu munice, postupně se stávají slavnými. Denně jsou na obrazovkách televizí, jsou na obálkách novin a časopisů a přesto zůstávají nepolapitelní. Jednoho dne je jejich vražedná pouť přeci jen nakonec přerušena a následně nastane něco, od čeho slabé povahy odvrátí oči. Prostředí věznice, moderátor se svou reality show využívajíc popularity Mickeyho a vězeňská vzpoura, při kterém nezůstane nic suchá. Psychedeličnost snímku jako celku je cíleně zásadní ke správnému uchopení stavu věci. Je to výkřik světa o pomoc, který se zbláznil. Je to cílená kritika médií oslavující svou mediální prezentací takovéto činy v zájmu své popularity a hlavně zisku. Film je tak drsnější než by se zdálo. Gore je tu skutečně více než dost. K tomu napomáhá technika flash editace crosscuttingu od barvy k černobílé, od videa k celuloidu, od virtuální reality k teroru. Oliver Stone se opět tímto trefil do černého, čímž, ostatně jako vždy, rozvířil veřejné vlny. Tímto snímkem vydává prohlášení o americké mysli a k přesvědčení si vypomáhá dvěma hodinama kaleidoskopické brutality k dosažení daného poselství. Na scénáři mimo jiné spolupracoval i Quentin Tarantino a těžko říct, jestli koncepce filmu je taková, jak si on sám představoval. Je jasné, že v jeho režii by byl film jiný i když o prezentaci brutality v jeho filmech už víme také své. Snímek je po divácké stránce těžko uchopitelný, ale svojí výpovědí je skutečně jak rána pěstí na solar. Oliver Stone je takovými snímky pověstný. Vždy dokázal každým svým počinem rozpoutat debatu. A tímto rozpoutal debatu nemalou. Film pomalu stárne, ale jeho výpověď je naopak stále živá. Známe to všichni. Někde se něco stane, někde někdo někoho přepadne, někde někdo někoho zabije a media to den co den veřejnosti předhazuje a spokojeně vydělává. V zájmu však není oběť, ale právě ten pachatel. Slovo celebrita se tímto dostalo na zcela jiný level. Film vlivem podané filozofie skutečně k velkému zamyšlení.