Tajemství Viléma Storitze

Velmi povedený koprodukční televizní film natočený podle slavné literární předlohy Julese Vernea. Francouzský režisér vzal do hlavních rolí pár svých krajanů a obklopil je známými českými herci a vytvořili správně mystickou a tajuplnou podívanou což jim kromě jiného umožnila i velkorysá stopáž. Viděl jsem to poprvé jako klučík právě hltající verneovky a relativně před nedávnou dobou jsem si ověřil, že i po půl století od svého vzniku neztrácí film svou působivist a to určitě není špatná vizitka.

Velmi špatný střih, který mne mátl. Logické lapsusy v ději. Například proč sluha lahvičku číslo dvě nevypil dávno a čekal na příchod těch lidí nikdo nijak nevysvětluje. Dále jsou zde chyby v tricích. Herci nic moc. A navíc je to celé šíleně zdlouhavé. Dávám dvacet, protože zpočátku to bylo chvilku i zábavné. Konec se už nese zcela v duchu červené knihovny.

Tohle dílko bylo pro mne překvapením a považuji jej za "bombu". Vzniklo v koprodukci Československa a Francie. Bohužel, z našeho archivu se kopie vytratila, či byla zničena, a tak neexistuje původní dabing. A nebo jo? Díky francouzské straně se dílo opět vrátilo do Čech. Bylo znovu nadabováno (bohužel už někteří herci nejsou mezi námi) a tak jejich hlas nahradil někdo jiný. Zajímavý a záhadný příběh podle Julese Verna byl natočen v roce 1967. Dnes je vhodným prvkem pro sváteční vysílání.

Televize je o vánočních svátcích v málo záviděníhodné situaci. Rozbalování dárků, jež trvá u stromečku slabou čtvrthodinku, musí u obrazovek vydržet tři dny. Každý divák chce dostat něco, a tak premiéra stíhá premiéru, pořad za pořadem jako na kolotoči. Vánoce jsou příležitost ke galaprogramu, jenž nesmí být bujarý jako silvestrovský, spíše trochu sentimentální, a jde o to, aby v sobě měl poezii sněhové vločky, pohodu bohatě prostřeného stolu. Obrazovka musí hovořit tónem důvěrným a vlídným. Když jsme si tedy řekli, co televize má, povězme si, jak letošní vánoční program vyhověl našim představám. Tajemství Viléma Störitze, televizní film, vyrobený ve francouzsko-československé koprodukci, byl hlavní událostí večer 25. prosince. Scénář filmu napsal podle Julese Vernea Claude Santelli, režii měl Eric Le Hung. Škoda že nelze prokázat rozsáhlejší účast československé strany na umělecké podobě díla. Přáli bychom si samozřejmě, abychom mohli považovat napínavý, vzrušující film více za československý než francouzský. Dobře známé prvky tvorby francouzského utopisty poněkud ustoupily do pozadí a udělaly místo prvkům takříkajíc společenským. Na Verna tu snad bylo příliš mnoho napudrovaných hlav, plesů a vyznání lásky na úkor vizí příštích technických zázraků. Tajemství Viléma Störitze nám bylo blízké nejen tím, že děj se odehrával v Praze, nýbrž i tím, že tvůrci našli v Praze její smysl pro dobrodružství, její elegantnost ještě v jiných případech, než jsou filmové honičky na agenty cizích rozvědek a domácí zločince. Tři programy (dále Lucerna a Malá Dorritka), o nichž jsme tu psali, jsou ovšem pouze částí vánočního překvapení, jichž se nám dostalo. Neboť i televizní kritika je o vánocích v málo záviděníhodné situaci. Tolik dárků – který tedy vybrat? MIKŠOVIC, Alexander: Nadílka. Kulturní tvorba, 1967, roč. 5, č. 52, str. 13 (upraveno)