Ta naše písnička česká II

Film režiséra Víta Olmera poměrně dobře líčí komunistickou zvůli nastolenou v kultuře normalizačním režimem. To jsme zažili v sedmdesátých letech všichni, kteří si jenom trochu přičuchli k přehrávkám. Vedoucí slavného smyčcového kvarteta Bohemia je odstaven, pokračuje jako učitel na hudebce, opisovač not, houslista v barech a končí jako kotelník.

Na filmu lze jen pochválit hudbu O.Soukupa a herce Matáska. Směsice upatlaného děje s vulgárními i stupidnímy fóry. Také co chtít od Olmera!

No tedy!! Na rozdíl od naprosto pitomé jedničky… Klobouk dolů. Mimochodem, jen tak na úvod, ten vtip, z které strany to má ženská nejradši, jsem neznal. Zaujala také citace Kafkova díla „Zámek“. Ta ke snímku hezky „sedla“. Prostě film o vlezdoprdelizmu tehdejších dob se vším všudy. Ano, bylo to tak a ještě horší. Viz například kniha pana Trávníčka „Zlatokopové z Pragokoncertu“. V každém případě jsou ve filmu okamžiky silně legrační, ale také silně odpudivé. Herci to zvládli s bravurou, vedle pana Hartla tu byl i skvělý pan Poloczek. Jen velká škoda, že tento snímek autoři (zcela zbytečně) svým názvem vlastně spojili s filmem předchozím. Ostatně v tomto zde se ani tak moc nezpívalo. Možná jsem jej tak trochu nadhodnotil, ale zcela jistě se podívám znovu a pak se uvidí.

Tak jsem se nějak nachomýtla k začátku a zůstala jsem zírat až do konce. Chvílemi jsem vrtěla hlavou úžasem, chvíli se otřásala hnusem a často nevěřila, protože předkládané situace ve mě vyvolávaly pocit naprosté absurdity. Nechte mi nějaké iluze, že to není všechno pravda a alespoň někdo si zachoval tvář. Že Hartl umí, to jsem věděla, ale výběr pana Poloczka mě rozstřelil a je škoda, že tento film upadl v zapomnění. Je to z Olmerových děl to rozhodně lepší.