Uno a uno, sin piedad

Průměrný chorizo western, který mě u srdce nechytil. Nedávno jsem viděl stejný příběh s krádeží vojenské zásilky a pomsty syna s dopadením vrahů svého otce. Jednotlivé postavy jsou slabě vykresleny, prakticky se o nich divák nic nedozví. Nejsympatičtěji tak působí mexický zvěd Charro jako parťák hlavního hrdiny. Není žádným překvapením, že záporáci se tradičně rekrutují z vážených občanů města jako jsou majitel místního saloonu, bankéř, soudce, zástupce zákona atd. Autoři se navíc jakoby nemohli rozhodnout, zda točit western na veselou notu anebo vážně.

Spaghetti western s průměrným scénářem se soustředí na téma pomsty, které je zde zpracováno bez invencí a s předvídatelným vývojem, avšak s jedním výrazným závěrečným zvratem, jenž snímku poskytne efemérní moment překvapení. Hlavní postavu mstitele Billa Graystonse ztvárnil německý herec Peter Lee Lawrence. Jeho postava se špinavě blond vlasy hned v úvodní scéně konfliktu v krčmě připomene charakterové rysy postav ztvárněných Terencem Hillem. Těžké posoudit jestli to byl úmysl nebo jen tvůrci Lawrencův podobný vzhled s Hillem využili. Děj je prostý a postavený na archetypech žánru. Přestřelky, hromadné rvačky a suchý západní kolorit. Na rozdíl od nejlepších spaghetti westernů mu však schází komediální nadhled a větší ironie, jež by mohly pozvednout náladu a dodat hloubku. Tempo snímku místy stagnuje a postavy zůstávají plošné, neboť režie nepropracovává motivace ani mezilidské vztahy do větší intenzity. Výkon Petera Lee Lawrence je profesionální, avšak postrádá charisma, které by protagonistu proměnilo ve výraznou filmovou figuru. Technicky snímek neurazí. Kamera i střih setrvávají v žánrových mantinelech, ale nedosahují výraznějšího tvůrčího podpisu. A tak se jedná o další filmový zářez průměrného spaghetti westernu s jedním zajímavým finálním trikem, který je spíše pro příznivce klasiky než pro diváky preferující originalitu či silnější autorské pojetí.