American Guerrilla in the Philippines

Z historického a produkčního hlediska drží tento snímek v kinematografii jedno fascinující prvenství. Stal se totiž vůbec prvním americkým filmem, který filmaři natáčeli v plném lesku tehdy revolučního barevného Technicoloru přímo v autentických lokacích na Filipínách. Pokud však někdo z fanoušků válečných filmů očekává strhující válečnou vřavu, bude zklamán. O akční podívanou se v žádném případě nejedná. Jedna kratší bojová sekvence v samotném závěru diváka spíše unudí než nadchne. Ve skutečnosti jde o poměrně skromnou vyprávěnku, jejíž klíčové momenty musel zachraňovat mluvený komentář vypravěče. Řemeslná stránka i vizuální kabátek sice odpovídají tehdejšímu solidnímu standardu, ale samotný děj je bohužel trestuhodně plochý. Postrádá hloubku a v jádru věci je zdlouhavý. Výsledkem je tak víceméně průměrné dobrodružství, které nedokázalo využít svůj obří potenciál. Je to o to větší škoda, že celá etuda stojí na silných a reálných základech. Sleduje totiž skutečné osudy důstojníka Iliffa Richardsona, jehož hrdinské úsilí v boji proti japonským okupantům na Filipínách bylo tak působivé, že si vysloužil vysoká vyznamenání jak od armády, tak od námořnictva. Filmu bohužel asi nejvíce zlomil vaz tehdejší nešvar. Nutnost naroubovat romanci do každého žánru. Milostná linie působí v drsném prostředí partyzánského odboje neohrabaně, nepatřičně a doslova pohřbívá jakékoli reálné napětí. Kdo by však hledal nenáročný filmový odpočinek, u kterého není potřeba přemýšlet nad dějovými složitostmi, jako vizuální jednohubka film poslouží dobře.