Bratrstvo

Ruský válečný film a je jedno, zda byl natočen v padesátých, osmdesátých letech nebo v současnosti. Vždy oslavuje ruský nacionalismus a hrdinství vojáků a šarží až nezřízeně. Válka v Afghánistánu, jak se píše v komentáři m6k, nebyla první, kdy se snažily mocnosti upevnit svůj vliv. Sověti posléze Rusové se vždy vměšovali do politických věcích jiných států, aby si udrželi vliv. Ať už to byly události v roce 1956 v Maďarsku, v Československu v roce 1968, udržovali do roku 1989 miliónovou armádu v tehdejší NDR a Polsku. Internacionální pomoc, to bylo jejich zaklínadlo, tak se ocitli i v této válce, která dodnes není ukončená, i když se tam angažuje polovina světa. Válka Rusů v Afghánistánu přinesla téměř milión mrtvých ze strany domorodců a to převážně civilistů. Z filmu lze pochválit realistické scény boje, přestřelky v horských soutěskách (filmováno v Kazachstánu a na Kavkaze).

Na ruskou kinematografii posledních let je to úkaz naprosto nevídaný. Válečné drama režiséra Pavla Lungina vtrhlo do tamějších kin jako odjištěný granát a okamžitě vyvolalo obrovský společenský skandál. Zatímco vládní politici, armádní špičky a hlasité veteránské organizace film ostře odsuzovali za údajné přepisování historie, plivání na hroby padlých a dehonestaci sovětského vojáka, filmová kritika reagovala zcela opačně. Přijala snímek převážně pozitivně, s respektem a smířlivým pochopením pro režisérův záměr. Pavel Lungin totiž odmítl natočit další z řady nablýskaných, patosem prosáklých patriotických blockbusterů, které mají v divácích probouzet slepou hrdost. Vsadil na absolutní až dokumentární syrovost. Válka v jeho podání není sledem epických hrdinských činů doprovázených orchestrální hudbou, ale špinavou, únavnou a do morku kostí absurdní záležitostí. Válka v Lunginově podání zkrátka není přehlídkou hrdinství, ale chaosem plným strachu, kde se ideály rozpouštějí v prachu afghánských hor. Tomuto přístupu odpovídá i vykreslení samotných postav. Snímek ukazuje vyděšené mladé kluky, kteří vůbec netuší, co v drsných afghánských soutěskách vlastně pohledávají. Jejich jedinou denní modlitbou a motivací není splnění internacionální povinnosti, ale prostá touha přežít a vrátit se domů. Snímek tak radikálně vystupuje z řady dosavadní ruské produkce. Zcela v něm chybí agitační hesla, černobílé vidění světa a hlavně morální nadřazenost. Z hlediska klasické dramaturgie ale film naráží na limity. Scénář vznikal jako mozaika poskládaná z autentických vzpomínek přímých účastníků konfliktu, kvůli čemuž snímku chybí pevnější příběhová struktura nebo hlubší psychologický vývoj jednotlivých vojáků. A tak jsme svědky spíše epizodických výjevů z unavené pozdněsovětské éry. Právě v těchto detailech však tkví největší síla a zároveň kontroverze celého díla. Kamera neuhýbá pohledem a bez obalu ukazuje syrovou realitu. Sovětští vojáci zde kšeftují s místními pašeráky, rabují opuštěné vesnice a v momentech přepadení propadají paralyzujícímu strachu. Z politického pohledu současného Ruska je takový film pochopitelně obrovský problém. Nabourává totiž pracně budovaný mýtus o neomylné a čisté armádě. Lunginovo snímek je však hluboce upřímný právě proto, že se tvůrci odmítli podřídit černobílé státní propagandě. A pro ruskou kinematografii je to jen dobře. Po letech ideologického sucha se konečně objevil originální, odvážný hlas, který se nebojí ukázat odvrácenou tvář dějin. Kde jinde by totiž divák dostal šanci spatřit pravdu zbavenou cenzorského pozlátka.

Ruský válečný film jsem neviděl už dlouho. Tenhle je z Afghanistánu a příjemně mě překvapil, žádný falešný patos, ani prvoplánová politická, agitační masírka. Jen někteří gerojové jsou ve filmu až příliš gerojové, jak to mívají ruské a americké filmy společné. Kvalitně natočená story o okolnostech, za jakých opouštěly sovětská vojska území "nevyhratelné" války, kde zanechali své afghánské spojence na pospas mudžahedínům. Krásné hory, (film se natáčel na Kavkaze), a nekrásné situace including. Stejnou zkušenost o pár let později učiní i Američané, (s naší spoluúčastí). Stejného opuštění se zřejmě opět dostane i jejich místním spojencům. Některá místa na této planetě mají holt opakovaně pech. Už v sedmém století, (po Ježíškovi), dobyl toto území islám. V devatenáctém století tu třikrát válčili Britové, kdy si to jednou o Pandžáb rozdali i s (tehdy carskými) Rusy. Po několika následných občanských válkách si tu zaválčil i tehdejší Sovětský svaz. Po jejich odchodu následovaly další občanské války, na které navázala současná válečná účast USA, potažmo NATO. Za posledních dvě stě let se na tomto území neválčilo jen pár krátkých období. Zlatá česká kotlina. Některé ruské válečné filmy jsou pro soudného diváka za trest. Tento ne, myslím, že stojí za vidění, nejen pro milovníky stříleníčka a boucháníčka. .