Můžeme být hrdinové

Superhrdinové stále hýbají filmovým světem, avšak nikdo si nevšiml, že je vše určeno převážně pro starší diváky. A tak Robert Rodriguez bouchl do stolu a natočil superhrdinský snímek právě pro ty mladší. Nejedná se však o rodinný film, ale skutečně vyloženě čistě o dětský. A rovnou superhrdinská týmovka. ´We can be heroes´ (Můžeme být superhrdinové) je fráze s určité písně Davida Bowieho a jestli jde o odkaz či je společná myšlenka jen čistě náhodná můžeme jen spekulovat. Rodriguezův rukopis je znát, takže je to celé v duchu předchozích dětských snímků ´Spy kids´ ( 2001), ´Dobrodružství Žraločáka a Lávovky´ 2005) a ´Prckové´ (2009). Žraločák a Lávovka se tu dokonce i objevují. Snímek obsahuje spoustu odkazů jak na tým Liga spravedlnosti, tak i X-Man. První tým připomínají dospělí, druhý jejich děti. A aby toho nebylo málo, neonovým prostředím se vzpomíná i na známý průserový snímek Joela Schumachera ´Batman a Robin´ (1997). Koncept celého příběhu a daných akcí je tedy dosti odlehčený a to přemírou pocitu dětinství. Proto je na každém kroku snůška nesmyslů i pro takový film. Starší divák, odkojený snímky od Marvelu či DC, tak nad tímto počinem přirozeně ohrne nos. Leckterých násilných scén se tu v žádném případě nedočkají. Dobrodružství superhrdinských dětí tak působí jako obyčejná dětská hra a nakonec, proč ne. Proč by si i dětští diváci, podle tohoto filmového vzoru, nemohli hrát na superhrdiny a zachraňovat svět. Žádné drama, žádné napětí, jen prostoduchá dětská zábava, která by děti oslovit mohla. Záleží však samozřejmě, ostatně jako vždy, na diváckém přístupu.

takoví rádoby avangers pro děti. Ne zrovna povedení, ale skouknout se to dá. Chtělo by to víc promyslet námět, scénář, dialogy a zlepšit herecké výkony, jinak to bylo dobrý :-)