Stíny a mlha jsou holdem odkazu filmového expresionismu, a tudíž je pochopitelné, že expresionistickou školou se Allen inspiruje nejen stylem a atmosférou (líčením, německou dobovou hudbou, formou snímání tohoto černobílého filmu ad.), ale ovlivněn je pochopitelně i sám příběh, který je podivuhodnou směsicí bizarnosti allenovské a Murnauových expresionistických filmů (i když by to nebyl Allen, kdybychom inspiračních zdrojů nenašli při pátrání ještě víc).. - Námětem byla Allenovi jeho vlastní starší divadelní jednoaktovka Death, která poprvé vyšla roku 1975 ve sbírce Without Feathers.
Jakýmsi středoevropským městečkem počátku dvacátých letech dvacátého století otřásá hrůza: jeho zamlženými ulicemi chodí vrah a nechává za sebou jednu mrtvolu za druhou. Obyvatelé města se ze strachu a nejistoty rozhodnou vraha dopadnout a zneškodnit, a začínají organizovat noční hlídky. Jedna z takových skupin přijde i za nepříliš statečným pacifistickým úředníkem Maxem Kleinmanem (Woody Allen), a jakkoli Kleinman příliš ochoty nejeví, přimějí jej samozvaní domobranci, aby jim v absurdním plánu na zastavení ďábelského padoucha pomohl.
Ke správnému expresionismu ovšem patří i tajemné světy kouzelníků a světských, a tak v městečku v té době samozřejmě hostuje i cirkus. V jedné z maringotek na okraji města se ostatně právě hádá polykačka mečů Irmy (Mia Farrow) se svým partnerem, klaunem (John Malkovich), který se zrovna nevyznačuje věrností, a krom Irmy si užívá sexuálních radovánek i se svůdnou a tajemnou akrobatkou Marií (Madonna). Když hádka vyvrcholí do nesnesitelnosti, Irmy uteče z maringotky a zmizí v temných uličkách.
A tak se rozličné stíny i figury v průběhu této chladné noci potkávají a míjejí v temných mlžných ulicích - někteří pátrají po lidské bestii, jiní se pokoušejí prchnout přes vlastním soukromým peklem. Jedním z jejich útočišť v děsivé této noci je útulný bordýlek, kam se ke čtveřici zkušených dobrodušných šlapek (Kathy Bates, Jodie Foster, LilyTomlin, Anne Lange) uchýlí i Irmy, a posléze překvapí sama sebe, když si za horentní odměnu také zaprostituuje se studentem Jackem (John Cusack). Pak v ní ale zduří výčitky svědomí, i rozhodne se vysouložený honorář rozdat coby milodary. Když se Irma po ukončení jeho domobranecké hlídky setkává i s Maxem, sblíží se s ním a zbytek peněz mu svěří, aby je odevzdal na bohulibé účely v kostele.
Pochopitelně se to ještě musí zauzlit, a tak se v zapadlém pajzlu ještě s Jackem musí potkat i klaun, a dozvědět se od něho, jak hezky si užil, ale hlavně s kým a za kolik! – A tak se vydává hledat prachy a Irmy. Když ji však konečně najde, dochází zrovna k další vraždě. A co čert nechtěl, nočním strážcům začíná být kvůli svému zbabělému přístupu a slabé ochotě - a nejspíš najmě kvůli své odlišnosti - podezřelý právě židáček Kleinman. Zatímco chladnokrevná bestie právě vraždí dalšího z nočních strážců, Max musí prchnout prchat, protože ke stínům v mlze přibyl i stín „soudce Lynche! ...
Leckdo by si mohl myslet, že víc se stát snad ani nemůže, protože toho je dost na tři filmy. Ale jo, ještě se toho stane! - A možná přijde i kouzelník...
Stíny a mlhu asi nemůžeme pochopit, pokud nevezmeme v úvahu dějinný kontext meziválečné Evropy a atmosféru evropské společnosti v období před propuknutím nacistického běsnění. A aby se k nim více přiblížil, využil i odkazu expresionistické estetiky s jejím zalíbením ve fantasknu a hrůzné atmosféře. Allen tedy zas jednou vzdává poctu svým uměleckým předchůdcům, a tentokrát dovedně těží i z vědomí toho, že navazuje na dílo tvůrců, kteří se sice vyžívali v zobrazování bizarních příběhů imaginárních šílenců, vrahů, vizionářů, tyranů a zrůd, leč posléze prchali z Evropy, aby neskončili v nacistických koncentrácích a pecích či komunistických gulazích a masových hrobech a aby se sami nestali obětmi šílenců, vrahů, vizionářů, tyranů a zrůd reálných.
