Legenda jménem T-34

Svou naivitou jako válečný film propadá a jako komedie také neuspěje. Příběh plný ruského nacionalismu a patriotismu, což se nejvíce projevuje v myšlení osádky tanku, která tolik připomíná známou čtyřku z polského seriálu (jen místo Šarika je tu Aňa), ale ti to brali alespoň s humorem. Neuvěřitelné příhody, jak jeden tank vyřídí celou rotu pantherů anebo náklaďák s polní kuchyní uniká ostřelování. Úprk tankového uprchlíka po lesních cestách a německých vesnicích a městečkách také stojí za poznámku. Zpomalené záběry dělostřeleckých granátů byly příliš často opakované a co přímo trhalo uši, když německý štáb (v roce 1944) hovořil o českých hranicích a Československu! Zbývá spoustu otázek k věcem, které postrádají logiku. Jestliže má být film odpovědí na americké válečné filmy ve stylu Fury, tak to se opravdu nepovedlo.

V roce 1944 se odvážné skupině ruských tankistů podařilo uniknout z německého zajetí v napůl zničeném legendárním ruském tanku T-34. A jak k němu přišli? No, tomu by nikdo neuvěřil. Samotný německý důstojník jim jej předá k opravě a to jenom proto, aby si zopakovali tankovou bitvu. Oni se totiž už dříve v takovém souboji setkali. Válečný snímek ruské provincie a rozhodně se jedná o filmové překvapení. Puritáni budou tradičně skřípat zuby nad nerealističnosti mnoha scén, ale snímek není natočen na základě reálného příběhu. Jedná se o ryze popkornový film a skutečně je to pecka. Například hudební podkres velice známé melodie ve scéně prvního vyjetí opraveného tanku vzhledem k tomu, co s tím tankem vyvádějí, je jako vtípek pojatý prostě skvěle. Tanková bitva, jaká je tu k vidění, nebyla natočena hodně dlouho. A jak to už u popkornových filmů bývá, ani zde nechybí ´любовная история´. Dá se říci, že snímek dějově i po vizuální stránce s přehledem strčí do kapsy i americký snímek z roku 2014 ´Železná srdce´. A jak už to bývá u ruských válečných snímků, i tento je s věnováním. Snímek je věnován tankistům, hrdinům velké vlastenecké války, známým i neznámým, kteří zahynuli, i přeživším, kteří se vrátili domů. Byly to doby nezapomenutelné statečnosti, divokých bojů, nerozbitné lásky a legendárních zázraků. A Rusko opět dokázalo, že západním snímkům mohou konkurovat velice slibně. Pokud ovšem má kvalitní scénáře. To už naopak zase tak často nebývá.

Tak tady budu hodně nespravedlivý, protože tanky mám rád a celé jsem to díky vizuální stránce tedy efektům ala Matrix pojal možná špatně. Vůbec sem neřešil děj, který byl samozřejmě jedna velká pohádka, ale užíval si prima jízdu.

Film lze brát jak sci fi střílečku nebo jako realitu, pokud zvolíte první případ tak se na film dá podívat, pokud zvolíte druhou verzi dívání tak je to asi tak reálný jako by hurvínek vyhrál válku, veterání z druhé světvé by trefil z toho šlak. Mě netrefil, ale ke knoci fimu jsem se ptal zda to už není parodie na válečné filmy.