Past

Mám podobnej problém jako s Miladou nebo Lídou Baarovou - neskutečně silnej příběh, ale odvyprávěnej tak nějak fádně bez většího emočního zásahu, to za prvý. A za druhý - proč kurva sedmdesát let poté nemáme odvahu nazývat lidi pravými jmény?

Škoda, že snímek neměl vypjatější situace a neukázal více natvrdo jaké svině "komanči" v 50. letech byli a už vůbec STB. Jinak herci slušní, dobré toto připomínat, myslím reálně ukázán ten strach lidí, něco chceš dělat, můžeš, ale musíš taky něco ty pro stranu atd. - 60%.

Jejda to byla slabota. Čekal jsem nějaké zásadní drama a ona to byla toporná ilustrace dějin. Připomnělo mi to film Miladu, nejen námětem, ale hlavně nemastným neslaným scénařem, chabou jakože režií a výpravou nevýpravou, na kterou se nedalo koukat.

Nevím. Velmi mě zajímá doba 50. let. Příběh Jiřiny Štěpničkové mám načtený a vím o něm docela dost. Jiřinu Štěpničkovou uznávám nejenom jako herečku, ale i jako velikou osobnost. Zuzana Stivínová na ni zkrátka nemá ani v nejmenším a nezahrála ji moc důvěryhodně. Alespoň já to tak vidím, Možná je to i tím, že už mě herectví Stivínové splývá ve stejné postavy, které hraje pořád dokola - vykulený oči, hysterické chování, třesoucí se ruce. Nemůžu si pomoct, ale vidím v ní postavu znásilněné Lenky z filmu Věry Chytilové, Pasti pasti pastičky. A to je asi špatně. Nemyslím si, že paní Štěpničkovou vyloženě blbě zahrála, ale dobré to taky není. Takové téma si žádá to nejlepší ztvárnění a nejen v hlavní herecké roli, ale také zpracováním příběhu a atmosférou doby. Nic z toho bohužel nefunguje, je to jalové a laciné. Scéna přechodu přes hranice je vyloženě směšná a trapná. Totéž výslechy, nepůsobí stísněným dojmem, další důležité osobnosti té doby jsou zmíněny jen okrajově a lajdácky, nevím proč bylo třeba zaměněno jméno Vlasty Chramostové za herečku Evu, kterou hrála Lenka Zahradnická. Herci jsou slabí a ne příliš přesvědčivý, kolikrát zbytečně přehrávající, věrohodný je nejvíc malý Jirka, který hraje syna Štěpničkové. Hudba, to je taky úděs, kytarové ruchy tam zní jako pěst na oko. Viktor Polesný má nejlepší období za sebou a jeho řemeslo sklouzlo do rutiny, ve které se už nějakou dobu utápí. Docela dobře si dovedu představit, jak by film asi vypadal, kdyby ho natočil třeba takový František Vláčil. Bohužel už nemožné.