Poslední semestr

Jednoduše řečeno, nabízí se nám další snímek pojednávající o tom, jak se člověk v rámci svého charakteru vyrovnává se zprávou o diagnóze rakoviny a s maximálním rokem života. Lze tedy z námětu očekávat nějaké zadostiučinění se svým životem, emoční scény, určitou rebelii, užít si co nejlépe své poslední životní dny a mnoho dalšího s tímto stavem spojených. A s některými těmito věcmi se tady v podstatě setkáme, jen to poněkud postrádá vážnost a odlehčenou zábavnost. Až to vytváří dojem, že byl na vše Wayne Roberts, stojící za scénářem i režií, až moc opatrný. Snad aby nechtěně nepřeskočil do trapnosti nechtěného. Těžko posoudit. Snímek tedy vypráví vše, co má v úmyslu, ale celou dobu jakoby se nad celým konceptem vznášela obava, že tomu zkrátka chybí něco podstatné. Nerozhodné je to i co se týče žánru. Drama? Lehká komedie? No, art už určitě ne. Johnny Depp v hlavní roli se snaží být ve své vážnější roli uvěřitelný, ale také mu to moc nejde. Zkrátka a dobře, myšlenka byla dobrá, ale bohužel to nějak sklouzlo do ztracena.

Musím chválit, třebaže jde ve filmu o téma mnohokrát zpracované, přesto jsem tentokrát měla pocit jedinečnosti. Johnny Depp mne nezklamal a ve své roli byl naprosto uvěřitelný a skvělý. Jako profesora bych ho brala všemi deseti, jako manžel se choval s obrovskou grácií a jako otec Olivie mne dostal nejvíc. A konec filmu? Nemohl být lepší...

Zajímavě pojatý příběh o posledních měsících života vysokoškolského profesora. Johnny Depp po delší době v normální roli a předvádí, že je stále dobrý herec.

Nijak neobvyklý námět "Co dělat když vím že brzy zemřu?" Odpověď ve filmu nenajdete, jen samé klišé a nadšení kritiků moc nesdílím. Zamyslet se nad tím dá s lahví vína i bez filmu.