Zora Ulla Keslerová: česká královna exploatačního filmu

Jako velký fanda italských exploatačních filmů a žánru gialla jsem se na film hodně těšil a nezklamal mě. Uváděné záporné stránky filmu proloženého ukázkami filmů s herečkou se týkají většinou jednoduchého snímání herečky a znalce žánru Martina Jirouška (statická kamera), ale vše vynahradí zajímavé vyprávění Zory Ully o známých osobnostech italského filmu sedmdesátých a osmdesátých let. Okomentovaná je většina jejích filmů, nejvíce zaujmou zkušenosti s režiséry takového formátu jako byl Bruno Mattei, Joe D´Amato, Lucio Fulci, Umberto Lenzi, anebo s hereckými partnery (George Eastman, Venantino Venantini a další). Osobně mě herečka velice překvapila úrovní své výpovědi, nic nepředstírá a mluví spontánně. Líbí se mi její zdravé sebevědomí, když mluví o svém umění umírat před kamerou jako žádná druhá. To je mi moc sympatické. I ty drobné poznámky k jejímu soužití se skladatelem Petrem Hapkou jsou trefné a plné vtipu. Martin Jiroušek se vyzná, jeho komentář k jednotlivým filmům je na výši, i když někdy opakuje skutečnosti totožné s výpovědí herečky. Ale to je věc režiséra, kterého bych ani v nejmenším nevinil z amatérismu. Většinu (95%) komentovaných filmů jsem viděl, takže jsem byl v obraze. Film vůbec nenudí, snesl bych i dvojnásobnou délku s delšími ukázkami.