Máme na víc

Dokument z volebního štábu neúspěšného prezidentského kandidáta Michala Horáčka. Kamera je tu ale jen pozorovatel, očekávatelných zákulisních dějů. Což je po většinu času docela nuda. Robin Kvapil se přímo na volební kampani podílel a ten pohled „insidera“ je možná spíše omezující, než že by přinášel něco navíc. V dokumentu je zřetelný svár, mezi dokumentární investigací a zaměstnaneckou loajálností svému plátci. Autoři se ani moc nesnaží nějak odhalovat, či analyzovat příčiny Horáčkova neúspěchu. Sám Kvapil jen v závěru přiznává, že neví, co udělali špatně. Já si myslím, že je to tím, že Horáček byl hlavně volič tzv. pražské kavárny a to ještě né celé, (i pro mne to byl stejně neatraktivní kandidát, jako Drahoš, takže kdyby postoupil do druhého kola, z nouze bych ho volil, ale jinak ne). Myslím, že hlavní Horáčkův problém byl v tom, že vůbec nezná svět neprivilegovaných a neelitních občanů ČR, takže ani dost dobře netuší, co by jim měl nabídnout. Nedokázal mu to říct, ani jeho volební štáb. Druhým problémem je, (za ten ovšem Horáček nemůže), že bohužel většina českých voličů, jsou xenofobní a rasističtí, egoističtí lakomci, kteří by eventuálně chtěli něco od někoho dostávat, ale nechtějí nikomu pomáhat a něco dávat. Takže ten kdo se nedeklaruje – "nebojte se, nikomu pomáhat nebudeme a nikoho nepřijmeme", tak ten u voličů nemá šanci. Dokument sice přináší voyerský pohled do šatny, ale když se v nikdo nesvléká, tak to zas takové velké vzrůšo není. Pro mě tam bylo nejzajímavější prostředí Soukupovy televize. Na žádnou debatu v ní jsem se pochopitelně nikdy nedíval a tak jsem teď alespoň mohl popatřit, jak hodně je to ve stylu pokleslého bulváru, ala „Jílkové kotel“. A pak mě ještě pobavilo zachycení té legendární story s ohnutým Rokytkou. U zbytku dokumentu jsem se ale trochu nudil.