Dny v kolbence

Pracovní den v osmdesát let staré továrně na textil na severu Portugalska představuje velmi rutinní činnost pro stovky zaměstnaných žen a mužů. Kamera zaznamenává mechanický balet navíjecích strojů a tkalcovských stavů, které donekonečna rytmicky zpracovávají přízi. Lidé vedle nich vypadají jako nedokonalé kopie, jimž chybí bezchybnost a preciznost. Režisérka Catarina Alves Costová se do továrny vypravila, aby zjistila, jaký život vedou tamní zaměstnanci. Jaké byly jejich sny? Proč přestali studovat? Kolik jim tehdy bylo let? Lidé různého věku odpovídají rozmanitě: někteří neměli dostatek peněz, jiné studium nebavilo nebo ho ukončili z osobních důvodů, další zkrátka studovat nechtěli. Část z nich se dnes ale z vlastní vůle do lavic vrací - studium při zaměstnání však znamená dvojí zatížení. Volný čas se tak smrskl pouze do několika hodin spánku denně. Film měkce kopíruje tempo továrny, kde čas připlouvá i odplouvá ve stejných, pravidelných vlnách. Režisérka nás citlivě vnořuje do temnoty výrobních hal a vyvádí na denní světlo, odkud továrnu pozorují senioři, někdejší zaměstnanci. Jak odlišnou kvalitu života nám přináší příprava na profesní i osobní dospělost? Kino Světozor