Srdečné pozdravy z Ruska

Asi nelze než srovnávat s Dr. No, který tu konec konců je zmíněn. Příběh je možná celistvější, víc nasazuje tu bondovskou linii, ale v tom nevyhnutelném srovnání vidím 2 mínusy: předchozí měl (alespoň pro mě) atraktivnější prostředí i Bondgirl.

Na dlouho jediná bondovka, kterou jsem nekdy v roce 1966 za svého pobytu v Istanbulu viděl. Kolem plno Turků, dokonce i při nenapinavějším ději v kině pojídali své obědy. Plno smetí a kouře z cigaret. Connery ke mě promlouval anglicky a já jsem tomu tak rozuměl ze čtyřicenti procent. Do té doby jsem takhle dějově nabitý film neviděl. Po třiceti letech od toho okamžiku mě spíše upoutal zvláštní anglický humor, takže jsem rád, že rozumím každému slovu a navíc jako bonus jsem film i chápal.

Na Bondovkách se mi líbí, že kopírují i současnou politickou situaci, náladu ve světě. V roce 1963 by nikdo nemohl vymyslet lepší námět na špionážní film než studenou válku. Sean Connery opět elegán, který dostane jakoukoliv ženu, na kterou se jen podívá. To dělá to charisma, a také ty peníze a moc, kterou oplývá. Jeho Bond girl Daniela Bianchi, italská herečka a modelka, je krásná, ale na dívku z Dr. No rozhodně nemá. Odporná zlounka Rosa Klebbová v podání Lotte Lenya je něco tak neskutečného, že si říkáte, jak tak slizká žena může v životě dělat něco jiného, než být zlá. Ovšem jen do té doby, než jí uvidíte v jiném snímku. Ve skutečnosti je to nádherná žena, která se i několikrát nechala nafotit v Evině rouše a je to prostě kus. Tohle je pro mě pravá známka herectví, když krásná a něžná žena dokáže předstírat hnusnou sadistku. Organizace Specter je téměř nezničitelná a Bond tak bude potřebovat několik dalších dílů na to, aby se dostal některým padouchům na zoubek. A já si to nechám v klidu líbit...

Druhá bondovka, která navždy udala směr. Poprvé se tu objevila titulní píseň a poprvé se tu představil se svými vynálezy Q. Nahrávací aparát na magnetofonový pásek ve foťáku je z nostalgického hlediska již raritou. Snímek vyznívá o něco lépe než ten předchozí a nese v sobě takové nezvyklé, ale dokonalé tajemno. Z hlavního padoucha jsou vidět pouze ruce hladící kočku. Scénář je propracovanější, což je zárukou kvality. Svoji typickou atmosféru si po celou dobu udržuje a nenajde se tu chvilka, která by nudila. Akční scény na svou dobu berou dech. Nechybí suchý humor a hlášky hlavního představitele, které odlehčují vyprávění příběhu. Špiónský snímek s nejslavnějším agentem všech dob také poprvé na konci snímku upozorňuje na další dobrodružství, což je zajímavá nezvyklá věc. Natěšení fanoušci se tak stále mají na co těšit.