Beze stop

V dnešní době se myšlenka lidí žijících v izolaci od civilizace, tedy většinou odříznutých od zbytku světa, považuje za čiré bláznovství a nerozum. K takovým lidem společnost shlíží nepřátelsky a s odpudivým dojmem a to navzdory skutečnosti, že vedle dlouhého evolučního procesu lidé trávili většinu svého života uprostřed přírody. Až změnou paradigmatu ve způsobu, jakým se začalo myslet, se společnost změnila. Jednotlivci jsou nyní převážně městskými tvory nacházející komfort v číslech a obávají se, že jsou ve vzdálených místech osamoceni. Výjimky však potvrzují pravidlo a právě režisérka Debra Granik po pečlivém zkoumání takových izolovaných společenství žijících na okraji toho, co nyní konceptujeme jako "moderní civilizace", natočila snímek přibližující koncepci myšlenek takových lidí o stavu a vůli svého života. Příběh nám představuje dvě dějově zásadní postavy v jejich přirozeném prostředí. Bývalého vojáka trpícího PTSD (přeloženo z anglického názvu ´Posttraumatická stresová porucha´) a jeho třináctiletou dceru Tom. Oba žijí izolovaně a poklidně v lese v Portlandu v Oregonu. Sbírají houby, které pak vaří na ohni, zachytávají rosu a dešťovou vodu na pití, občas se vydají do města na nákup zásob, které si mohou dovolit prostřednictvím peněz získaných prodejem léků pro dalšího takto žijícího člověka. Dávají však také pozor, aby po sobě nikde nezanechávali stopy kvůli civilizaci chtíc je s velkou chutí pronásledovat. Jenomže se malá chybka stane a úřady si je najdou. Moc civilizace tak dá o sobě zase vědět. Co bude dál? Snímek je nezapomenutelným zážitkem, který otevírá určitý stupeň lidskosti a upřímnosti. Struktura děje je velmi jednoduše vykreslena a odvyprávěna artovou rozvahou a s pochopením. Tom a její otec vypadají myšlenkově jako velmi složité osobnosti, které jsou si ve svém zájmu podobné a přitom tak odlišné. Příběh jejich styl života nijak nepropaguje, jak by se mohlo na první pohled zdát. Naopak se k jejich myšlence snaží přiblížit a poukázat tak diváky na jejich součinnost s přírodou a vůbec styl volného a skutečně svobodného stylu života. A stejně tak, jak už to v životě bývá, i zde je jejich způsob života zpochybňován různými postavami, se kterými se setkávají. Nebudeme si nalhávat, důvěra je v dnešním světě velmi vzácnou vlastností. Lidé rychle přijmou to nejhorší, než to nejlepší, a to je racionální adaptační mechanismus, který vychází ze skutečných zkušeností. Právě na tento fakt poukazuje scéna se včelami. V lidech budí strach a berou je jako hrozbu. Ale pokud se k nim přistupuje upřímně a jemně, není se čeho bát. Ukáže se, že žádná včelí moc neexistuje, neboť když včela ublíží, zemře. Naprosto přesný obraz stavu přírodních věcí zanechává skutečně zvláštní moment porozumění, úcty, smutku i soucitu. Takže, po shlédnutí tohoto snímku dojde divák k pochopení myšlenky a nebo bude stále diktátorským tvorem neustále druhému vnucující nějaká pravidla a nařízení? Ono to totiž přímo navazuje právě na onu myšlenku o té skutečné pravé lidské svobodě.

Zajímavý snímek ztvárňuje traumatizovaného veterána, který není schopný dál fungovat ve společnosti a proto se uchýlí žít do lesů. Je s ním i jeho pubertální dcera, které i když jí současný stav zatím vyhovuje, tak je zřejmé, že to takhle nemůže jít dál. Film toho moc neprozrazuje a ani není třeba. Nechává děj nenásilně plynout a nevnucuje divákovi, nějaký vyhraněný názor. Pokud máte dost násilných a hororových filmů a chtěli byste si od nich trochu odpočinout, je to vhodná volba.

Za mě nic moc ,otec s dcerou kteří žíjí kdesi v lese,pak je policie dostane chytí a nutí je žít v normálním domě ,dceři se to počase i zalíbí ale táta ji opět nutí aby odešly znovu do lesa,pro mě nic filmově záživného.

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $6,046,104║Tržby Celosvetovo $7,661,000▐ Príhody z lesa, ktoré aj mali slušný potenciál na úvod, však účasť Bena Fostera si pýtala aj trocha väčších psycho výkyvov ale nakoniec to ostalo len pri komornej dráme, čoraz viac komplikovaného vzťahu medzi otcom a dcérou. Ostáva to len pri náznakoch a nikam to priamo nesmeruje, ani z voza ani voz. /60%/