Pozor na oči

Sousloví "Asi tak" padne ve filmu snad stopadesátkrát a používají ho téměř všechny postavy. V poslední době se zasměju převážně u komedií pocházejících ze severu Evropy a tradičně u mých oblíbených francouzských filmů. Nejde o nijak zvlášť "profesorský" humor, ale mě vyhovuje koncept filmu, parodie na kriminálky chvílemi vyhnaná od absurdum a také celková stopáž filmu, která nedovolí divákovi se začít nudit. Postavy policistů jsou záměrně vylíčeny jako blbové, což v nadsázce beru. Třeba fórek, když začne Buron kouřit a ze svetru mu stoupá dým (díra v těle po střele). Mně film vzdáleně připomíná výborné drama "Svědek" Claude Millera (1981) ve vážné rovině s L. Venturou a M. Serraultem. Jinak Benoit Poelvoorde je v mých očích důstojným nástupcem komiky Pierra Richarda nebo právě Michela Serraulta v jeho filmových začátcích ve veselohrách.