Lajko: Cigán ve vesmíru

Dlouho jsem se v nedělním dopoledni nepobavil tak dobře, jako při sledování maďarské černé komedie Lajko. Kdo ví, kolik se v parodii skrývá pravdy. Rusáci jsou dnes již proslulí podvody ve všech oblastech, na které si člověk vzpomene. Nedivil bych se ničemu. Výborné dialogy, na plátně se objevují skutečné postavy Gagarina, Bežněva, ten je zvláště vydařený. Humorné situace, např. hraní skořápek na bedně s kosmonautem, repliky Helgy Mengele, mongolský budhista, estonský atentátník. Lakonický vzkaz cikánského otce manželce po synovi kosmonautovi: "Až nahoře potkáš matku, řekni jí, že se mi stýská po její pí..!". Při nekonečné líbačce státníků a důstojníků nelze nevzpomenout na vítací ceremoniály při návštěvách různých soudruhů. Zvláště ten huňáč L. B. v tom vynikal, když si neváhal svůj objekt vášně přidržet rukou.

Dost povedana taskařice o vesmirných závodech. Moc jsem se pobavil, navíc cílem parodie je mnou neoblíbený SSSR.

Lajko: Cigán ve vesmíru možná obsahuje některé prvky, jaké budou srozumitelné i pro českého diváka, nicméně humor v žádném případě není univerzální. Otázka zní, jestli je tedy čistě maďarský, nebo jestli tím tvůrci chtějí říct, že všechny postavy jsou svým způsobem exosti. Kdyby tady alespoň někdo poletoval nad zemí, jako hlavní hrdina rovněž maďarského Měsíce Jupitera ... Jasně, Lajko vyletí až na oběžnou dráhu, jenže tam dohromady stráví ani ne pět minut. Jednou větou by se toto dílo dalo shrnout asi i tak, že řemeslné zpracování je sice překvapivě zdařilé, ale scénář ten slibný námět totálně zazdil.