Sloní muž

Tento snímek patří právě do té kategorie, kde vím, že jeho kulturní hodnota je mnohem vyšší, než jak se líbil mně. Mně se líbil průměrně, nemám potřebu ho hned tak znova vidět, ale i bez FDb, Wikipedie, Rotten Tomatoes (91%) a podobných zdrojů mi je jasné, že objektivě patří mezi nejkvalitnější snímky historie. Proto mu nejen za scény, kde i samy postavy z jakéhokoli důvodu pláčí a slabší divácké povahy k tomu určitě taky nemají daleko, dám aspoň 7.

Film Sloní muž jsem viděl v době, kdy mi bylo o dvacet let méně. Bylo to počátkem devadesátých let. Tehdy jsem snímek vnímal jinak než dnes a i tenkrát mě zaujal. Nemoci, které lidí postihují, jsou různé a často i hrůzné. Objevují se mezi lidmi různá vzácná postižení. Takový člověk ve společnosti můře působit podivně a někdy je vnímán jako exot. Tato slova nevnímejte pejorativně. Film je natočen černobíle a děj je zasazen na přelom devatenáctého a dvacátého století. Ač je natočen v roce 1980 působí, jako by to bylo dílo mnohem starší. Je plný lidství. Hlavním hrdinou je lékař, který fascinovaně studuje mladého muže, který je postižen nemocí způsobující deformaci kostí i celého těla. Ten muž skutečně existoval – jmenoval se Joseph Merrick. Jeho vzhled byl tak abnormální, až byl zneužíván k vystupování v cirkuse, coby netvor. Doktor John Merrick se o jeho případ zajímal a tím dal Josephovi ke konci života pocit štěstí a lidskou důstojnost. Dnes patří snímek mezi ty kultovní a mnozí kritici jej řadí k tisícovce nejlepších filmů všech dob.

Lynchův druhý a velmi zajímavý, netradiční film, který má ponurou atmosféru a silné momenty! Líbila se mě hodně i kamera a hudba a John Merrick byl zahrán věrohodně a když jsem byl hodně mladší tak jsem se ho i bál, ačkoliv za své postižení nemohl a z celého filmu jsem měl tísnivý pocit. Hodně silné! Ještě dodám, že pokud šlo Lynchovi o to abychom v podstatě uznaly Johna Merricka ze zrůdy na člověka tak u mě se mu to povedlo. Byl mě odporný, ale zároveň mě ho bylo líto a cítil jsem s ním,,,,,

Tento příběh snad nejvýrazněji ukazuje, jaký bývá rozpor mezi nitrem a venkovní podobou člověka. Ačkoliv se John Merrick narodil s hrůzným znetvořením, přesto jeho nitro skrývalo krásnou duši citlivého člověka. V Časopise AZ magazín z roku 1982 se píše - Bylo mu 27 roků když zemřel, a přes tento mladičký věk zažil během svého kratičkého života mnoho ponížení a ústrků. Ale naštěstí také poznal dobré lidi, kteří se mu pokoušeli pomoci - jeho cesta ho nakonec zavedla do nemocnice, dostal oddělený pokoj, doktor řekl zdravotní sestřičce, aby mu přinesla na pokoj jídlo usmála se na něj a popřála mu dobré chutnání- sestřička splnila doktorovo přání dokonale a jak reagoval John Merrick ? Schoulil se do sebe a začal tiše plakat, když se ho lékař zeptal proč pláče, John odpověděl - to je první žena, která se na mne usmála. Tato příhoda ukazuje, jaký měl John Mewerrick těžký život. Je dobře, že aspoň na chvíli v životě poznal co je to dobro a že jsou lidé pro které není nejdůležitější jak vypadá, ale jaké má nitro.