Skok

Tady se bohužel neprotnuly dvě důležité roviny. Herecky je to za daných okolností určitě dobré (zejména Bronislav Poloczek byl excelentní panelákový primitiv) ale příběh samotný je jen málo přesvědčivý. Navíc mu režisér Sokolovský neopomenul dát svůj nezbytný kopanec angažované tendenčnosti. Výsledek je ne sice úplně špatný ale každopádně rozpačitý.

Nepřestává mě překvapovat Bronislav Poloczek. Podobných rolí odehrál dost, ale pokaždý si to náramně užiju. Naopak Preissovo mudrování s dost otřesnou Švehlovu je na hranici snesitelnosti. Takže po velmi slibném začátku následuje téměř hodina ničeho. Námět dobrej, ale vystačilo by to na dvacet minut.

Aspoň pro něco je to coronavirové období prospěšné. Díky němu vznikla ČT3, která začala každý den vysílat minimálně tři inscenace nebo malé televizní filmy, z nichž velká většina na televizní obrazovce nikdy nebyla. A že se v Národním archívu takových věcí válí, to je stará známá věc. Tahle hodinová inscenace má všechny atributy lidského dramatu. Výborné herecké výkony přidávají ohromnou věrohodnost. Jak Viktor Preiss v roli ušlápnutého pana Kučery, Hana Maciuchová jako jeho žena nebo Bronislav Poloczek v roli agresivního ožralce a Kučerovic souseda Parmy. Příběh o soužití lidí v paneláku, kteří jsou lhostejní k násilnostem ke své ženě a dceři věčně opilého Parmy stojí hlavně na zmíněných hereckých kvalitách. Celou dobu jsem si říkal, proč se inscenace jmenuje Skok, v závěru jsem pochopil. Zajímavou a místy disharmonickou hudbu složil Pavel Eliáš.