Skleněný dům

Režisér Vít Olmer postihl ve filmu dětskou mentalitu poměrně citlivě a věrohodně podle námětu Ireny Charvátové. Hlavní hrdinka příběhu se nedokáže v dětském domově spřátelet s ostatními dětmi, a upne se na svou vychovatelku.

Obyčejný příběh obyčejných dětí v obyčejném domově. Není zde nic zvláštního, co bychom již jinde neviděli. Příběh nemá čím zaujmout. Herci taky nic moc. Přesto mohu doporučit.

Tenhle film zřejmě má přibližovat divákovi dětskou duši osamocenou bez rodičovské lásky, ale dál? To zpracování, to bylo šílené! Nezáživné, navíc začínající i končící dětskou písničkou, která mi rvala uši, hlavní hrdinka nevzbuzovala ve mně ani trochu soucit, ale spíš pocit, že bych jí pořádně napráskala být její vychovatelkou a ona mi dělat takové schválnosti...nesymaptické, vzpurné a zlé dítě, ne, nedokázala jsem tu holčinu litovat a vůbec ve mně tento snímek nevzbuzoval žádné pozitivní emoce. Dokoukala jsem jej jen s velkým sebezapřením a co bych ocenila jediné jako kladné, je herecký výkon mé oblíbené herečky Veroniky Freimanové, jinak je to hrůza a děs.

Film je ukázkou jak děti žijí v dětském domově, těžko se vyrovnávají se situací bez vlastního domova. Malá Pavla má plno problémů, je závistivá, nepřející a nikdy člověk neví jak se zachová.