Švédští hrdinové

Švédského spisovatele Reidara Jönssona proslavil román Můj život jako pes (Mitt liv som hund), podle kterého natočil Lasse Hallström v roce 1985 stejnojmenný film nominovaný na Oscara a oceněný Zlatým glóbem. Kromě toho Jönsson napsal také sérii krátkých povídek, jež se staly základem jeho scénáře k filmu Švédští hrdinové. V něm během jednoho roku sledujeme všední starosti tuctu postav, které poprvé potkáváme uprostřed cesty za někým nebo za něčím. Mladí milenci jedou kempovat do přírody. Stejným vlakem cestuje i jeřábník, kterého sice v jeho domě na malém městě čeká manželka a sedm dětí, raději by však trávil čas se svou milenkou v elegantním stockholmském apartmánu. Dovolená polských turistů kvůli porouchanému autu předčasně končí na statku švédského farmáře. Syn rybáře se na lodi vydává navštívit svého otce, s nímž se kdysi ve zlém rozešel. Jako poslední je nám představen manželský pár, který se navzdory neskrývanému nesouhlasu jejich malé dcery hodlá rozvést. Všemi příběhy pak prochází krásná a záhadná modrooká žena, symbolizující nevyzpytatelnost osudu. Mozaikovitá forma připomínající filmy jako Prostřihy (Short Cuts, 1993) nebo Magnolie (1999) Bergmanovi umožnila zachytit mezilidské vztahy v různých životních etapách a současně nás zavést do různých koutů Švédska. Rychlé přepínání mezi příběhy a prostředími zároveň pomáhá rytmizovat vyprávění, které se nikdy nezpomalí natolik, abychom mohli rozjímat nad motivacemi charakterů, vykreslených s různou mírou komplexnosti. Přestože Bergman drama vytváří z navenek banálních situací a spíše s ironickým nadhledem než zarputilou vážností, podávají Švédští hrdinové v souhrnu univerzálně platnou výpověď o odvěké lidské touze po porozumění a spojení s blízkou osobou. Zastřešující motiv sounáležitosti tak pomáhá sjednotit příběhy lišící se jak svým dramatickým potenciálem, tak vnímavostí, s jakou zpodobňují vztahy mezi jednotlivými postavami. Martin Šrajer Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017