Plameny mé lásky

Americké okupační síly pod velením generála MacArthura zavedly v poválečných letech nad japonskou kinematografií přísný dohled. A Mizoguči dokázal nová „demokratická“ nařízení využít k natočení série rozhořčených filmů o ženských právech, v nichž zazářila vynikající herečka Kinujo Tanaka. Nejlepší z nich je snímek Plameny mé lásky, jehož inspirací se stala průkopnice feminismu ze sklonku 19. století Hideko Kagejama, respektive její životopis. Ve filmu ji sledujeme jako fiktivní postavu jménem Eiko Hirajama, mladou ženu, která se bouří proti rodičům a odchází s přítelem do Tokia, kde začne pracovat pro nově založenou politickou stranu. Záhy však zjistí, že pokud jde o ženská práva, musí se o ně ženy zasadit samy. Film překvapuje otevřeným zobrazením násilí (potlačení protestu v přádelně hedvábí vychází ze skutečného incidentu), jeho pravá síla však spočívá v hloubce politické analýzy a v burcujících hereckých výkonech. Tony Rayns MFF Karlovy Vary 2017