Adopce hrůzy

Zajímalo by mě, kolika procentům diváků nedojde po prvních dvaceti minutách sledování příběhu, kdo je kdo, a k jakému konci děj spěje. Někdo se bude tetelit nad nespravedlností zákona týkajícího se adopce a další nad nepochopením a nespoluprací policie a jejich tvrzení, že není, co vyšetřovat. Ještě dnes. když koukám na Seana Astina, vidím stejně před sebou jen hobita Sama Křepelku, té nálepky se už těžko zbaví.