Sekretářka

Příběh mladé písařky, která najde práci jako sekretářka v prestižním bankovním ústavu v Římě a nakonec získá srdce ředitele Berriho natočil v roce 1931 jako svůj režijní debut Goffredo Alessandrini, který se právě vrátil z Hollywoodu. Novodobá modifikace Popelky měla svou předlohu v operetě Istvána Békeffyho a v Itálii vznikla jako remace stejnojmenného německého filmu SOUKROMÁ SEKRETÁŘKA (Die Privatsekretärin) s Renate Müller v hlavní roli. Italská verze vznikla prakticky souběžně a do diváckého povědomí uvedla divadelní herečku Elsu Merlini, která se rázem stala filmovou hvězdou. Ve stejném roce se úspěšná předloha dočkala zfilmování i ve Francii, Španělsku a Británii. Ačkoli italský film LA SEGRETARIA PRIVATA nebyl nijak náročnou podívanou, dnes je vnímán předchůdce éry filmů tzv. bílých telefonů, které se ve třicátých letech těšily značné oblibě.