Bitva o Moskvu

Ve filmu se nejedná o velkou, rozhodující bitvu války, rota generála Panfilova se pokouší zastavit německou armádu, v cestě na Moskvu. Přes 50 tanků, stovky nácků proti rotě, ze které zbylo 28 hrdinů, kteří tuto bitvu přežili. Ubránili se díky malým zbraním, kterými Němce zdrželi o několik dní.Ve filmu je velmi dobrá hudební složka, herce žádné neznám a nevím koho pochválit...

´Recenze na prodlouženou dvouhodinovou verzi.´ Jedná se o ryze vlastenecký válečný film, který se tentokrát zaměřuje na snahu zastavit postup německé armády směrem na Moskvu. Už od prvních minut je zřejmé, že nejde o hluboké historické drama ani psychologickou sondu do duší hrdinů, ale o film v jádru čistě popkornový. Ovšem řemeslně velmi dobře zvládnutý. Tvůrci si nekladou ambice vyprávět komplexní příběh. Film funguje jako filmová rekonstrukce jediné bitvy, a tomu je podřízeno úplně všechno. Děj v klasickém slova smyslu zde prakticky neexistuje. Sledujeme pouze obligátní schéma příprav na střet, v nichž dominují vlastenecké proslovy a úvahy o obraně vlasti, načež přichází samotná bitva. Zajímavé je, že se autoři vědomě oprostili od tradiční stranické strnulosti a soudružského oslovování, které bývá pro podobné snímky typické. Velící důstojníci zde nepůsobí jako karikatury ideologických figur, ale spíše jako pragmatičtí vojáci. Přesto je film často označován za propagandistický, jako by snad americká produkce v tomto ohledu byla výjimkou. Postavy tu zkrátka jsou a existují jen proto, aby obsadily zákopy. Nic se o nich nedozvíme, jejich vztahy, osobní dramata či nedej bože romantické linie zde zcela chybí. Však nejde o lidské osudy, ale o samotnou bitvu. Je ale potřeba vědět, že celé vyprávění stojí na sovětské legendě, kterou historici, včetně ruských archivářů, opakovaně zpochybnili jako fikci vytvořenou dobovým tiskem. Jediná skutečná historická věrnost se tak týká pouze zbraní, uniforem a techniky. Právě zde film výrazně boduje, protože ve srovnání s jinými moderními ruskými velkofilmy působí překvapivě autenticky. Absence CGI, důraz na praktické efekty, syrový zvuk a kamera, která vtáhne přímo do bahna zákopů, vytvářejí mimořádně silný zážitek. Atmosféru pak dokonale podtrhuje výborně zvolený soundtrack. Jako filmová rekonstrukce bitvy jde o trefu do černého něčeho, co tu dlouho nebylo a možná už ani nebude.

Ruská válečná pohádka o 28 statečných, kteří čelí poměrně velké přesile a celkem v pohodě to zvládají. Prvních 40 minut je to nuda a ty rádoby vtipný řeči, prokládaný řečma o vlastenectví, statečnosti atd. taky omrzí. Všichni jsou fajn kamarádi, nic není problém. Pak přichází frontová část, ta je lepší a nato že film, vznikl hlavně z peněz od lidí, tak to nevypadá zas tak zle, ale nějak jsem se prostě do filmu nevžil. Za války jistě bylo hodně podobných příběhů kdy méně vojáků dokázalo čelit přesile, ale toto zpracování mi prostě tolik nesedlo.

Snímek zachycuje troufám si tvrdit celkem realisticky první dny boje o Moskvu. Kdy Němci poslali to nejlepší co měli, pod taktovkou bleskové války a překvapeným Rusům zbyla jenom polní lopatka a zápalná láhev na tanky a jejich odvaha. Nic jiného neměli. Přesto se snímku podařilo zachytit dobrou atmosféru i napětí a udržet jej na reálné vlně. Aníž by se z nich museli nutně dělat superhrdinové, jako jsme na to už zvyklí z americké produkce, např. Železné srdce, kdy jeden nepojízdný tank, téměř přemůže elitní divizi Němců…Tady sledujeme normální emoce, strach, ale i pýchu nad národem, kde nejsou zbytečný politický kulisy.