Černý orel

Předlohou snímku byla Puškinova povídka Dubrovský a pojetí hlavního hrdiny bylo inspirováno populárním filmem s Douglasem Faibanksem Zorro mstitel. Po několika nepříliš úspěšných filmech se díky tomuto dílu podařilo Rudolphu Valentinovi opět vyhoupnout na výsluní slávy. Předchozí neúspěchy pramenily především z nevhodného výběru rolí. Valentino v nich působil příliš zženštile a jeho kostýmy byly vyumělkované. Role Vladimira Dubrovského, alias Černého Orla, znamenala návrat k prověřeným hrdinům. Příběh byl zpracován s lehkostí a nadsázkou, nebyla nouze ani o vtipné scénky, v nichž se projevilo Valentinovo komické nadání. Vladimír Dubrovský, kozácký důstojník sloužící v ruské armádě, vykoná statečný čin a okouzlí tím samotnou carevnu. Ta jej chce vyznamenat jak generálsku hodností, tak i svou přízní. Dubrovský odmítne stát se jejím milencem a uprchne. Uražená carevna proto vypíše odměnu na jeho hlavu. Vladimír se na útěku dozvídá o řádění krutého hodnostáře Kyrilla, který se zmocnil panství Dubrovských a terorizuje venkovany. Vladimírův otec umírá - Vladimír přísahá pomstu, zformuje jednotku svých věrných a v masce Černého Orla nastoupí cestu “lidového mstitele”, jenž “bohatým bere a chudým dává”. Náhodou se setká s francouzským učitelem, který přijíždí na Kyrillův statek učit jeho dceru Mášu. Dubrovský se za něj začne vydávat a pronikne tak do Kyrillovy blízkosti s úmyslem jej zabít. Což nakonec nedokáže, protože se mezitím zamiluje do jeho dcery. Máša jeho lásku opětuje a když se provalí Vladimírova totožnost, rozhodne se s ním uprchnout. Útěk se nezdaří a Vladimír skončí v cele smrti. Jeho poslední přání je sňatek s Mášou - je mu splněno, ale k popravě nakonec stejně nedojde, carevna se nechá obměkčit a dovolí oběma, aby se pod změněným příjmením usadili ve Francii.