Pátá loď

První půlhodina se ještě dá, protože divák je zvědavý, co se z toho vyklube. Nu, a protože se nevyklubalo nic, přichází, tedy u mne, tzv. odpočinková fáze, kdy možno sáhnout na PC po hře v karty, či jiné bohulibé činnosti. Pak už jen následuje rychloposuv. Ono to totiž nikam nespěje. Prostě je to jen vyprávění o ničem. O dvou opuštěných dětech, z nich je každé opuštěné jiným způsobem. Nezajímavé téma, nezajímavě zpracováno.

Nevím, jestli je to tím, že jsem film viděl dopoledne a pak spěchal zpět do práce, kde zážitek z filmu přebila spousta jiných, ale přestože nenajdu kritického slova, Pátá loď se mi nedostala pod kůži. A to navzdory tomu, že jsem ze sálu odcházel s pocitem skvěle odvedené filmařiny, komorního, citlivého a milého sdílení látky, která je velmi silná a i dětské oči ve filmu fungovaly skvěle. A závěr... Ten mě pohladil po duši.