Ještě chvíli, prosím!

Syrová výpověď o dramatickém osudu člověka, který má být odpojen od přístrojů. Co člověk, to jiný úhel pohledu na pohnutý život hlavního hrdiny, který končí velmi tragicky. Nízkorozpočtový snímek, který si nedělá ambice stát se oskarovým filmem, se točil sedm dnů převážně v Ústí nad Labem a bez nezištné pomoci řady přátel (jako např. Lucie Rosenbergové, Jindřicha Matouška či Zdeňka Hulínského) by asi sotva mohl vzniknout. Obzvlášť velké díky patří Hraničáři a lidem z Činoherního studia, kteří se sice ve filmu neobjeví, ale ohromným dílem pomohli, zejména Lucii Šperlové, Josefovi Kadeřábkovi a Michalovi Křížovi. Tvůrci se zároveň omlouvají za nesnáze nechtěně způsobené Štěpánce Tiché. Hranicar-usti.cz