Rozmarné léto

Rozmarné léto patří mezi deset nejlepších filmů natočených v šedesátých a sedmdesátých letech. Skvělé převedení novely Vladislava Vančury a jeho jazyka do filmové podoby panem režisérem Jiřím Menzelem. Poetika příběhu ve spojení s vynikajícími hereckými výkony třech hlavních představitelů (Brodský, Hrušínský, Řehák) vyznívá o to více ve fiktivních malebných říčních lázních v Krokových Varech na řece Orši. Znám už nazpaměť jednotlivé repliky hlavních hrdinů a přesto si nenechám ujít žádnou reprízu v TV.

Tady mi bohužel nezbývá než souhlasit s AgentBláhou. Děje minimum, samé "velemoudré" řeči, a jinak nic. Na to, jaká je to klasika, teda nic moc. Zajímavá je snad jen proslulá scéna přišívání ucha; ještě tak režisér coby provazochodec.

Film, ke kterému se stále vracím. O ústřední trojici bylo již napsáno mnohé, chci se jenom zmínit o maličkých roličkách Jiřího Menzela cobi Arnošteka a báječný Bahuš Záhorský v pidi roličce, staříka. Nejsou senzační a to byl Záhorský již jeden rok v důchodovém věku. Z čeho se mě z filmu dělalo špatně, a to vždy, sešíváním ouška...

Nevím proč je psáno, že tento film jest komedií. Mně nebylo dáno zasmáti se ni jedenkráte. Ono mi tohle veledílo vůbec nějak moc nemůže stále sednouti. Nevadí mi ani tak prapodivný styl mluvy, na který se dá, konečně, uvyknouti. Vadí mi spíše, že jest to pomalé a že se tam toho zase tak moc neděje. Přesto nelze film naprosto zahoditi a proto jest mu mou osobou dáno procent třicet.