Romeo, Julie a tma

Pokud jsou během jednoho roku natočeny 2 filmy z období války s téměř stejnými herci, divák filmy bude srovnávat, tento příběh je komorní, možná pro divadlo ale druhý film je vynikající...

Každá mladá láska je náročná sama o sobě, stačí i jen trochu nepřející rodiče, nicméně ještě s pozadím každodenní obavy o život, je to o to náročnější. Film stojí na výkonech Mistríka a Smutné, které jsou nadstandardní. Vždy, když už jsem se obávala, že Mistrík hraje přehnaně afektovaně, naštěstí zmírnil svůj projev. Jeho přesným opakem byla Smutná, která ve chvílích, kdy začala působit přehnaně odevzdaně, dokázala zvednout hlavu a ožít ve své roli. Předpokládám, že to bylo díky vedení režiséra Weisse, který oba mladé zdárně ukočíroval. Další výjimečný herecký výkon předvedly paní Šejbalová v roli Pavlovy matky a mladá Blanka Bohdanová v roli Kubiasové, která v podstatě snad ani nebyla zlá, jenom se snažila utrhnout ze života co mohla hned. Celkově je příběh srozumitelnější než kniha, není její přesnou kopií, více podléhá filmovému vyprávění, které je oživeno výstupy z interiérů na půdě do exteriérů na plovárnu nebo na venkov, což je jenom dobře. Na tento film je potřeba mít náladu, protože veselé pokoukání to rozhodně není.

Tento film už tu okomentovalo mnoho lidí, tak já se zaměřím na srovnání s knihou. Mezitím co v Otčenáškově díle potkal Pavel židovskou Ester (ve filmu Hanka) v parku a vlastně jí sám nabídl vzít k sobě, ve Weissově díle přišla do bytu sama a když celá situace začala býti dost vyhrocená, neměl vlastně Pavel už tak moc na výběr. Otčenáškova novela se také soustředí hlavně na tu malou místnost, která se nachází hned vedle krejčovské dílny jeho tatínka a něco z okolního světa se k nám dostává skrze Pavlovi myšlenky. Ve filmu můžeme více méně vidět i nějaké další přidané scény, které však rozhodně nejsou na škodu. Láska je velmi složitá, pokud jste teenager, vynásobte si to celé aspoň deseti. A co když je protektorát a Heydrichiáda a Vaše dívka je židovkou, kterou schováváte nelegálně ve svém domě. Kniha byla opravdu vynikající a nechala se přečíst jedním dechem. Nedokázal jsem se od ní odtrhnout. Ale co se musí nechat, že film, ač se samozřejmě kvalitou vyrovnat nemůže, drží také nějakou laťku...

Filmových příběhů o romanci v temném období druhé světové války v různých prostředích a situacích je dnes tolik, že tato klasická filmová adaptace stejnojmenné literární předlohy Jana Otčenáška začíná být do značné míry opomíjena. A přitom je tento film pod vynikající režií Jiřího Weisse nepřekonatelný pro mimořádně sugestivní realistické vykreslení dusné atmosféry Prahy v době heydrichiády. Pro scénář byly některé pasáže z knihy možná odlehčeny a zjednodušeny, ale děj zůstává působivě silný, dojemný a bohužel stále varovný. Námět vyzdvihuje tragický osud mileneckého páru a poukazuje zejména na význam lidskosti i v těch nejtemnějších dobách. Všichni herci podali ve svých rolích úctyhodné výkony, takže vcítit se jako divák do jednotlivých postav a soucítit s dobou a obavami není nejmenší problém. Je otázkou, zda by měl být film považován za mistrovské dílo československé kinematografie, ale rozhodně patří do zlatého fondu československé kinematografie.