Zkouška kvality

Už ta zápletka mi lezla na nervy. Navíc jsem to vůbec nepobral. Naprosto zbytečná honička, když to nikdo nemohl poznat a nic by se nestalo? Proč tedy ten opilec a další chlap lék vraceli? Ale to je jedno, bylo to šíleně nudné, bez vzruchu, bez napětí, bez ničeho. Herci si mleli svoje texty a mně hrozilo usnutí. Nakonec jsem to dal do konce, ale nedám za to ani procento. Abych se přiznal, na konci mi bylo úplně jedno, jak to dopadne.

Koncem osmdesátých let se už v televizní tvorbě sice pomaloučku začalo objevovat určité uvolnění, avšak přesto ještě stále přetrvávaly stopy tradiční dramaturgie. Ta se často opírala o pevné tvůrčí šablony, zdůrazňující poctivost a morálku jako základní hodnoty společnosti. V tomto kontextu přišla scénáristka a režisérka Miroslava Valová s projektem, který se zabývá pracovní zodpovědností na příkladu lékárenského prostředí. Na první pohled může jít o zdánlivě banální téma, avšak jak dobře vědí lékárníci, i sebemenší chyba při přípravě léků může mít fatální následky. Hlavním motivem filmu je proto boj s alibismem, který obzvlášť v této oblasti nemá místo. Formát televizního filmu je převážně konverzační, odehrává se především ve studiovém prostředí, s občasnými výlety do exteriérů. Přestože jsou herecké výkony profesionální a přesvědčivé, celkový dojem filmu zůstává trochu plošný. Snahy o dramatizaci příběhu jsou omezovány jednoduchou strukturou a skromným rozpočtem, což se podepisuje na jeho emocionálním dopadu. Výsledkem je dílo, které sice nese důležité poselství o odpovědnosti a morálce, ale v takovémto televizním formátu nepůsobí tak výrazně či zapamatovatelně. Přesto je zajímavé jako svědectví doby a ukázka snahy o hlubší témata v rámci tehdejších produkčních možností.