Rodný list

Postavit do kontrastu bezbranné, nechápající děti a válečný konflikt dospělých je osvědčený způsob, jak emotivně upozornit na to, jaké zlo, zkázu a utrpení představuje válka. Mezinárodně úspěšné drama Rodný list ho využilo s citem pro psychologii postav, výmluvné detaily a realismus a bez sentimentu. Vypráví tři krátké příběhy malých dětí, které jsou nuceny přizpůsobit se krutým podmínkám ve válečném Polsku. Janka, který v září 1939 utíká z města sám krajinou a potká podobně osamělého vojáka, Zbyszka, který se v zimě 1941 stará místo svého zajatého otce-důstojníka o rodinu a má soucit s ruskými válečnými zajatci, a desetileté Židovky Mirky, kterou po vyvraždění její rodiny známí ukryjí do polského sirotčince. Všechny povídky napsal režisér Stanisław Różewicz spolu se svým starším bratrem, básníkem a dramatikem Tadeuszem (jejich nejstarší bratr, básník Janusz Rózewicz, byl v roce 1944 popraven gestapem za účast v odboji). Příběhy působivě zachycují napjatou, chmurnou, nervózní atmosféru každodenního života během německé okupace. Každý končí tiše srdceryvnou pointou, shrnující naivní ideály slušně vychovaných malých hrdinů. Představitelka Mirky se objevila v dalších pěti letech ještě v několika snímcích, filmovému herectví se ovšem nikdo z představitelů dětských rolí profesně nevěnoval. Nejmladšího ze tří bratrů v prostřední povídce si zahrál režisérův syn Pawel. Stanisław Różewicz se k druhé světové válce vrátil i v dramatech Westerplatte (Westerplatte, 1967) či Opadły liście z drzew (Listy spadly ze stromů, 1975), mezi jeho další tituly patří např. vítěz festivalu v San Sebastianu Drzwi w murze (Dveře ve zdi, 1973). V letech 1967-1968 a 1972-1980 působil jako umělecký ředitel filmového studia Tor, v němž dodnes vznikají snímky Krzysztofa Zanussiho nebo Agnieszky Hollandové a které se podílelo i na řadě filmů Krzysztofa Kieślowského včetně slavné trilogie Tři barvy (Trois couleurs, 1993-94). Iva Přivřelová Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016