Rodinný portrét

Po překonání infarktu natočil Luchino Visconti v roce 1974 film Rodinný portrét. Dle režisérových slov šlo o podobenství jedné civilizace, o obraz intelektuála jeho generace, který se prudce střetává s dnešním mládím a vychází z této zkoušky poznamenán na celý další život. Ústřední postavou filmu je profesor na penzi žijící v luxusním, starobylém měšťanském domě obklopen sbírkou obrazů, rodinných portrétů anglických malířů konce 18. a začátku 19. století. Do jeho poklidného, samotářského života bez varování vtrhne moderní aristokratická rodina z vyšších kruhů a převrátí mu život naruby. Přes počáteční šok si profesor k této povrchní, požitkářské, ale svým způsobem neodolatelné skupině lidí pomalu nachází cestu, obzvlášť je fascinován rodinným přítelem Konradem. Tento dekadentní gigolo je vzdělaný, okouzlující mladík, který si plnými doušky užívá bohémského života. Přes svou zdánlivou bezstarostnost si dobře uvědomuje, že se svým měšťáckým původem do aristokratických kruhů nepatří a moderní šlechtou opovrhuje. Zároveň je tento buřič politickým aktivistou, jeho levicové přesvědčení a názorová neústupnost se mu však stanou osudným. Právě v postavách profesora a Konrada se prolínají režisérovy názory a postoje. Visconti byl stejně jako profesor kultivovaným znalcem umění s vytříbeným vkusem, činy Konrada zase prozrazují Viscontiho silně levicové smýšlení, protože tento aristokrat z milánské šlechtické rodiny byl dlouholetým členem italské komunistické strany. A snad právě z tohoto důvodu byla do jeho komorní, melancholické meditace o stáří, samotě a smrti pro mnohé diváky násilně vložena tato politická linie. Samotářský profesor byl po hrdém šlechtici Salinovi z filmu Gepard druhou velkou rolí, kterou Visconti nabídl slavnému hollywoodskému herci Burtu Lancasterovi. Rebela bez příčiny Konrada si pak zahrál rakouský herec Helmut Berger, Viscontiho múza i životní partner. Jan Šulc Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016