Funny Ha Ha

Jméno Andrewa Bujalského, absolventa Harvardovy univerzity, bylo v roce 2002 pro většinu amerických diváků a kritiků velkým překvapením. Jeho debutový film Funny Ha Ha o sympatické Marnie, která ztrácí iluze, ale nemá nic, na co by se mohla ve svém životě těšit ani připravovat, ukázal odlehčenou formou, v jaké životní mezeře žijí čerství američtí absolventi vysokých škol „na prahu dospělého života". Marnie nesrší sebevědomím ani nebuduje kariéru, pouze chce dosáhnout spokojenosti. Nedaří se jí to a v jejím životě hrají čím dál větší roli náhody. Přivede ji to nakonec až k tvorbě seznamu, na kterém je kromě rozhodnutí přestat pít taky výčet aktivit od šachů po muzea. Bujalski navázal na odkaz Johna Cassavetese nebo filmy Richarda Linklatera z 90. let a na 16mm surovinu natočil rozpočtově i výpravou skromný snímek, jehož rukodělný ráz podtrhují i závěrečné titulky, psané rukou na papír. Funny Ha Ha dává velký prostor autenticitě Kate Dollenmayerové v hlavní úloze Marnie. Dollenmayerová do té doby neměla s filmem žádnou zkušenost, za svůj výkon ale byla nominovaná na řadu cen a objevila se i v druhém Bujalského filmu Vzájemné porozumění. Pro sebe napsal režisér roli Mitchella, který působí jako podivín, uchází se o Marniinu přízeň a nabízí jí jiný náhled na její vzrůstající nespokojenost. V roce 2005 v rozhovoru pro server IndieWire režisér zmínil, že jeho zvukař použil pro jeho filmy a některé další, které se ten rok sešly na festivalu South by Southwest (SXSW), termín mumblecore. Tím chtěl vystihnout autenticitu celé DIY poetiky a pojmenovával ne vždy dobře srozumitelnou mluvu filmu, s množstvím nedokončených vět a hovorových obratů. Uvedl tak na několik let do oběhu mumblecore jako označení pro nízkorozpočtové indie produkce o mladých lidech, používané s pejorativním i obdivným přídechem. Funny Ha Ha je první film, který bývá do této skupiny řazen, i když byl na rozdíl od svých digitálních následovníků natočen ještě na filmovou surovinu. Pavel Sladký Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016