Vítězové či poražení?

Jakmile se hrozba ozbrojeného konfliktu stala v Evropě skutečností, studio Ealing ve snaze podpořit bojového ducha země okamžitě reagovalo patriotistickým zaměřením své produkce. Zvláště když následně po vyhlášení války začalo okamžitě hrozit bezprostřední nebezpečí invaze nacistické armády na britské ostrovy. Obavy z podvratné činnosti páté kolony a quislingů ve Velké Británii byly oprávněné, protože fašistické Německo zde mělo ve vyšších společenských kruzích mnoho sympatizantů. Slogan „Neopatrná konverzace může stát životy" opanoval veřejný prostor. Film The Next of Kin (Blízké příbuzenstvo, 1942) režiséra Thorolda Dickinsona, jeden z prvních, které z této tematiky těžily zápletku, byl původně určen jako instruktážní snímek armády. Ta jej také z hlavní části financovala. Šéfproducent studia Ealing Michael Balcon jej však záhy převedl do kategorie celovečerních hraných produkcí. Nejen iniciační, ale i finanční podíl armády na úspěšném zisku tohoto válečného dramatu přivedly Balcona k záměru realizovat obdobně zaměřený film, ovšem výhradně pod křídly vlastního studia. Stalo se jím drama se vznosným titulem Vítězové či poražení?. Je převzat z mementa akademika J. M. Edmondse, jenž je mezi jinými napsal v souvislosti s padlými vojáky 1. světové války: „Jsme vítězové či poražení? Zemřeli jsme, aniž se to dozvíme. Ať tak či onak, za tebe jsme bojovali, svobodo." Název námětu, jímž se stala povídka Grahama Greena z roku 1942 The Lieutenant Died Last (Poručík zemřel poslední) mnohem blíže napovídá děj. Parašutisté německé armády v přestrojení za britské vojáky obsadí jako předvoj následné invaze anglickou vesnici, jejíž obyvatelé zprvu lest neprohlédnou. Když poznají skutečnost, zoufale se snaží varovat armádu, jsou však neprodyšně odříznuti od světa. S nepřítelem a zrádci se musejí vypořádat sami. V interpretaci režiséra Alberta Cavalcantiho je vyznění filmu nejen propagandistické, ale i pacifistické. Věroslav Hába Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016